Co přinesl rok 2022

Jelikož uplynul rok 2022 a máme tu rok 2023, je čas dát sem takové shrnutí roku 2022. Rok 2022 byl takový zvláštní rok, ale přinesl mi mnoho zajímavých momentů. A to je to hlavní, ty okamžiky, ty momenty štěstí, pohody. I když jsem některé dny vyloženě proflákala, tak víte co, ono někdy je to prostě potřeba, jen tak si sednout, přečíst si knihu, zahrát si hru, proflákat celý víkend doma u teleivze, prostě na chvíli vypnout a neřešit nic, žádné povinnosti. Tak tady je moje shrnutí toho, co jsem za rok 2022 prožila. :)

Nastoupila jsem do práce – po problému s prací, kam jsem nastoupila v listopadu 2021, a kde jsem vydržela fakt jen chvíli, se mi pak naskytla příležitost zkusit pohovor u nás ve městě a ono to vyšlo. Měla jsem smlouvu na rok s tím, že jsem říkala, že uvidím, jak to bude vypadat. Většinu času to jde (i když občas tam jsou problémy, ale kde ne že). V prosinci mi smlouvu prodloužili na tři roky, protože tam jsem za holku, co šla na mateřskou a za ty tři roky, kdo ví, jak to bude. Ale jsem ráda, že aspoň nějakou práci mám, práci, která mi nevadí a dá se to.

Dokončila jsem školu – udělala jsem úspěšně zkoušky a v kostele jsme měli předávání. Byla jsem ráda, že to mám za sebou, ale na druhou stranu jsem si říkala, že mi budou chybět lidi, protože my jsem byla dobrá parta lidí. Udělali jsme si i takové rozloučení, kdy jsme si zahráli bowling a dali si večeři, tak to bylo moc fajn. :)

Pálení čarodějnic – na vesnici udělali pálení čarodějnic, tak jsme se tam byli podívat. Měli k dispozici i občerstvení a pro děti skákací hrad. 

Rozsvícení stromku – další akcí, na které jsme byli, bylo rozsvícení stromku. Je hezké, že se to takhle dělá a že se aspoň sejdeme s těmi lidmi z vesnice. A pak kolikrát zjistím, že vůbec nevím, kdo je kdo, jak se sem nastěhovali noví lidi. :D

Scházela jsem se s mojí nejlepší kamarádkou, navštěvovala jsem kavárny, restaurace – s mojí nejlepší kamarádkou jsem se viděla několikrát za rok, vždycky se snažíme nějaký ten čas pro sebe si udělat. S kamarádkou hodně chodíme do kaváren, ale chodím tam i sama, hlavně v případech, kdy mám čas třeba při čekání na autobus nebo na něco a je to fajn. Kolikrát si u kávy čtu, prostě taková pohoda. Nebo jsem si občas zašla na jídlo do restaurace sama nebo jsem šla s někým.  

Psala jsem - pustila jsem se do mojich rozepsaných příběhů. Sice se mi letos nepovedlo nic dokončit, ale u některých jsem pokročila. Sepisuju hlavně dva romány a jeden apokalyptický příběh. (Asi bych se měla zaměřit jen na jedno a to dopsat, ale to prostě já neumím. Záleží vždycky na náladě a podle toho se pustím do určitého rozepsaného přběhu :D)

Tenhle román má 34 stránek, ale ještě nemá název. 

Tenhle příběh má 17 stran a zatím je taky bez názvu. Opět román. 

Tohle vzniklo jako rozšíření mé jedné krátké povídky, má 16 stránek, to je ten apokalyptický příběh.

Výlety:

Každý rok se podívám na nějaká zajímavá místa a i letos jsem byla na pár místech. Letos jsem většinu věcí nesepsala, bylo minimum toho, co jsem zvládla sepsat, většinu jsem pak zahrnula jen pár fokami do měsíčních momentů. Tak sem dám pár fotek z každého navštíveného místa. :)

Chateau Šanov – už jsem na hotelu byla v roce 2021 a v lednu jsme se rozhodli, že potřebujeme odpočinek, jela jsem s rodiči a nejstarší ségrou a byl to úžasný relax. 

Hotel.

Bazén. 

Před hotelem. 

Muzeum smyslů Praha – byla jsem s mladšími bráchy, nejstarší ségrou a jejími dětmi. Ačkoliv to bylo menší muzeum, tak bylo moc hezky udělané.

Velikonoce v hotelu Equitana – Velikonoce většinou trávíme mimo domov na nějakém hotelu. Dva roky za sebou to sice nešlo, ale letos jsme využili, že můžeme odjet pryč. Vzali jsme děti od ségry a jeli jsme do hotelu Equitana, který má program uzpůsobený dětem a na kterém jsme už byli a líbilo se nám tam. 

Jump aréna Most – se ségrou jsme byly s dětmi v jump aréně. Je to jen menší, takže jsme se ségrou ani skákat nešly a nechaly jsme tam děti samotné. Ty z toho byly nadšené a my si zatím se ségrou daly kávu. 

Praha Letná – s kamarádkou jsme se spolu sešly v Praze a šly jsme se podívat na Letnou. Zrovna bylo všechno rozkvetlé, takže to byla nádhera.

Zámek Nový Hrad v Jimlíně -  na zámku byla výstava největší záhady a tajemství světa, tak jsme se tam s našima chtěli podívat a musím říct, že to bylo moc zajímavé. Top byla křišťálová lebka a socha z Velikonočního ostrova. Více zde.

Jezero Most – od otevření nového jezera jsem se tam chtěla podívat, a když tam jel brácha se švagrovou, přidala jsem se k nim. Je to tam moc hezký, i když jsme tam teda byli zrovna v době, kdy tam bylo hodně lidí, protože bylo zrovna vedro. Více zde.

Dovolená Čapkův statek – jako každý rok jsme si v létě udělali dovolenou. Tentokrát jsme jeli do penzionu Čapkův statek kousek od Babiččina údolí. Penzion se mi líbil, stejně jako okolí. Byla to moc hezká dovolená.

I. část – výlet na Zámek Ratibořice, Babiččino údolí, Hospital Kuks.

II. část – výlet do ZOO Dvůr Králové a k Braunovu Betlému

III. část – navštívili jsme Zámek Náchod, Zámek Nové Město nad Metují

IV. část – Pevnost Josefov, Vojenskohistorické muzeum v Jaroměři

Dovolená Hotel Antonie Frýdlant – další volno na pár dnů jsme si udělali v hotelu Antonie. Sice trochu dražší, ale úžasně jsme si všichni odpočinuli. I když to bylo ve městě, tak hotel se nacházel na okraji města, kde byl klid. Pro nás je to nejideálnější odpočinek někde mimo město. :)

I. část -  výlet na Hrad Grabštejn

II. část – IQ Landia Liberec, Zámek Frýdlant

ZOO a minigolf Plasy – Už jsme byli několikrát. Je to moc hezky udělaný minigolf kousek od Plzně a zároveň ZOO, kde je pár zvířat.

Muzeum Iluzí Praha – Zajímavé muzeum, i když jsme se ségrou několikrát uvažovaly, jak to přesně a správě vyfotit, aby to bylo dobře vyfocené. Některé fotky se povedly, jiné nebyly úplně tak dobré, ale bylo to hezky udělaný. :)

Prodloužený víkend v hotelu v Karlových Varech – S kamarádkou jsme se po loňském roce, kdy jsme zjistily, že spolu můžeme jet na dovolenou, rozhodly, že si uděláme nějaký víkend i letos. Rozhodly jsme se pro Karlovy Vary a jely jsme od čtvrtka do neděle. Pořád jsem se chystala na to, že to dopíšu, no nějak se mi to nepodařilo sepsat. :D Bylo to moc fajn, užily jsme si to, i když jeden den nám propršelo. 

Procházka po Karlových Varech.

Večerní kolonáda.

Večerní divadlo.

Motýlí dům – za tu chvíli, co jsme tam byly, na mě usedlo několik motýlů.

Rozhledna Diana.

Svatováclavské slavnosti, kde zrovna byl Pokáč, na kterého kamarádka chtěla jít. Byla možnost se s ním vyfotit a mít podpis, tak jsme s kamarádkou šly do fronty. Tak když už jsem s kamarádkou čekala ve frontě, nechala jsem si udělat taky fotku. :D

Podzim v Hotelu Equitana – tentokrát s námi jela nejstarší ségra s přítelem a jejími dvěma dětmi a rodiče s sebou rozhodli vzít holku od druhé ségry. Opět zde byl program pro děti jako hledání pokladu, jízda na koních nebo vyřezávání dýní. Tohle se mi taky nepodařilo dopsat. :D

Zámek Blatná – výstava lega

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Top výlety:
Zoo Dvůr Králové, Hospital Kuks, Braunův Betlém, Pevnost Josefov, Zámek Nové Město nad Metují, Motýlí dům.

Knihy:

Přečetla jsem 88 knih od 56 autorů (21 046 stránek)

Čtenářská výzva splněno 100% (20 knih)

Kniha s nejmenším počtem stránek:
Pavel Šrut – Pan Kdybych hledal kamaráda 2/5 – narazila jsem na ní jako e-knihu, od autora jsem četla Verunka a kokosový dědek, která se mi líbila, tak jsem byla zvědavá na tuhle.

Kniha s největším počtem stránek:
Michal Ajvaz – Prázdné ulice 4/5 – hlavní postava románu pátrá po původu záhadného předmětu, který našel na skládce. Hledání bylo dost zajímavé a postavu zavedla na zajímavá místa. Ajvaz má takový zvláštní styl psaní.

"V takovou útěchu nevěřím. Světla, která blikají a krouží kolem neviditelné Violy, jsou podezřelé bludičky, a dostávám docela strach, když myslím na to, kam by mě mohla zavést. Jsou to studená světla, přinášejí sice zvláštní štěstí, ale to je jen chladná horečka, která mrazí v krvi, neplodná extáze, která se uzavírá do vlastní slasti a ze které nic nevyroste. Tma by byla přívětivější než taková světla."

Nejlepší knihy:

Matt Haig – Podivná knihovna 5/5 – poslouchala jsem ji jako audioknihu a byla to úžasná kniha. Autor má velice zajímavé myšlenky.

Fredrik Backman – Medvědín 5/5 – kniha, na kterou jsem se chystala už delší dobu a letos jsem se do ní pustila. Musím říct, že ačkoliv mě hokej nijak zrovna extra nezajímá, tak kniha mě bavila a bylo zajímavé sledovat osudy všech těch lidí a nejde neoblíbit si Benjiho. Z celé knihy byl mojí nejoblíbenější postavou. Určitě se chci pustit do dalšího dílu.

V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co vlastně tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbení ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně.

Peter tiskne hrnek pevěji.
"A co hceme, Ramono? Co nám sport může dát? Investujeme do něj celý život a v co můžeme doufat v úplně nejlepším případě? V pár okamžiků... pár vítězství, pár chvil, kdy se cítíme větší, než jsme, pár příležitostí, kdy si můžeme namlouvat, že jsme... nesmrtelní. Ale to je lež. Není to pravda."
Po téhle větě se mezi nimi rozhostí ticho. Až když Peter Ramoně přisune po barovém pultu prázdný hrnek a zvedne se k odchodu, dopije vdova sklenici a zaskřehotá:
"Jediný, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jinýho, Petere, je snad víc než jen okamžiky?"
Nejlepší psycholožka ve městě.

Lidi dovede bolet leccos, aniž bychom věděli proč. Úzkost dokáže člověka obtěžkat, sevřít mu duši. Benji vždycky dobře usínal, ale špatně spal, v den zápasu procitá brzy, ale nervozitou to není, pro tu v sobě nemá místo.

Rvát se není těžké. Těžké je začít a skončit. Když už se rvete, jde to instinktivně. Na násilí je těžké odhodlat se dát první ránu, a když jste vyhráli, tak zastavit a nedat tu poslední.

Matt Haig – Vězeň času 5/5 – zajímavý námět, tento typ knih mám moc ráda. Kniha opět plná zajímavých myšlenek.

Vidím nový příspěvek od Camile.
"Život je matoucí."
Nic dalšího tam není. Má šest lajků. Cítím se provinile kvůli tomu, že jsem se k ní choval hrubě. Napadá mě, jako často, jestli někdy budu moci vést něco, co by připomínalo normální život. Když se dívám na Camile, začínám po tom toužit. Je v ní jakési napětí, které cítím a rozumím mu. Dokážu si představit, že vedle ní sedím na lavičce a společně pozorujeme Abrahama. Jen tak sedíme, v uklidňujícím tichu, jako pár. Po něčem takovém jsem nezatoužil celá staletí.
Neměl bych, ale stisknu "To se mi líbí" a dokonce přidám komentář "C'est vrai". Jakmile se komentář zveřejní s mým jménem vedle těch slov, řeknu si, že bych je měl vymazat.
Ale neudělám to. Nechám je tam. A jdu do postele, ve které už spí Abraham. Ze spánku kňučí.
Léta jsem přesvědčoval sám sebe, že smutné vzpomínky váží víc a trvají déle než samotné okamžiky štěstí. Proto jsem se rozhodla, na základě jakýchsi krutých emocionálních propočtů, že bude lepší nehledat lásku nebo partnerství, a dokonce ani přátelství. Namísto toho být malým ostrovem v souostroví albů oddělným od kontinentu lidí. Věřil jsem, že Hendrich měl pravdu. Nejlepší bylo se nezamilovat.
Ale v podlesní době jsem začal mít pocit, že propočítávat emoce nejde. Abyste se ochránili před bolestí, vytváříte jen jiný, zákeřnější typ bolesti. Je to dilema. A tohle dilema dnes v noci nevyřeším.
Život je matoucí.
To jediné opravu víme, myslím si a opakuji tu myšlenku jako hudební motiv a přitom pomalu upadám do spánku.

Existuje jenom přítomnost. Stejně jako všechno na Zemi obsahuje stejné neměnné atomy, tak každý zlomek času obsahuje části všech ostatních.
Ano.
Je to jasné. V těchto okamžicích, které náhle ožijí, tvá přítomnost navždy a já vím, že prožijeme ještě mnohem víc přítomností. Chápu to. Chápu, že můžeš být svobodná. Chápu, že zastavit čas jde jenom tak, že se už nenecháme časem ovládat. Už se neutápím ve své minulosti, nebo ve strachu z budoucnosti. Jak bych mohl?
Budoucnost jsi ty.

Martin Goffa – série Novinář Marek Vráz – po přečtení série s detektivem Miko Syrovým, která mě bavila, jsem se pustila do série s novinářem. A musím říct, že i tato série si drží dost dobrou kvalitu. Za mě úžasný český spisovatel detektivek.

Možná, napadlo ho u té nemocniční postele, že tehdy, před dlouhými dvaadvaceti lety, Lída skutečně něco poznala. Že nějakým svým šestým smyslem vytušila pravý stav věcí. Jenže jak už bylo jejím zvykem, zase se jen stáhla. Jako voda. Stáhla se a nedala na sobě nic znát. Neptala se. Věděla nebo alespoň tušila, ale přesto s ním zůstala. (Přiznat vinu)

Agatha Christie – Schůzka se smrtí 5/5 – prostě stará dobrá Agatha. Její detektivky jsou skvělé a pořád mě baví. :)

Ed McBain – Panenka 5/5 – Kniha z mojí oblíbené série 87. revíru a tahle se řadí k těm lepším.

Štěpán Kopřiva – 101 minut 5/5 – hodně zajímavá kniha z prostředí metra. Musím říct, že vždy, když jedu metrem, tak si na tuto knihu vzpomenu.

Lao-c´ - Daodejing 5/5 – kniha plná zajímavých myšlenek.

Vnímat i nepatrné znamená jasnozřivost, podržet si i měkkost znamená pevnost, užít každého paprsku, znovu se vracet ke světlu, nevystavovat svůj život úhoně, tomu se říká cvičit se ve stálém.

Série Monument 14(1. díl 5/5, 2. díl 5/5, 3. díl 4/5) – tato post apo série měla pro mě zajímavé zpracování, i když místy mi nepřišlo úplně uvěřitelné to chování těch lidí, ale jo bavilo mě to.

Nevzbudili jsme se tak, jak se to obvykle stává, když se vám zdá, že utíkáte lesem, honíte lišku a najednou vás stromy popadnou, začnou vámi třást a vy se začínáte probouzet a uvědomíte si, že to máma vám třese ramenem. Poplašeně vyletíte z postele, protože přijdete pozdě do školy.
Vůbec ne.
Bylo to takhle: ležíte ve spacáku na podlaze obrovského supermarketu, když se najednou podlaha začne třást a prohýbat. Vy sebou házíte jak popkorn na rozpálené pánvi, všechno z regálů padá na zem a na vás. Všichni křičí a jsou vyděšení k nepříčetnosti a vy jste jeden z nich.
Asi tak.

Kniha, u které jsem cítila pohodu:
Michaela Klevisová – Kocour z Montmartu 5/5 – tohle byly moc hezké, milé příběhy, u kterých jsem cítila takovou příjemnou pohodu. :)

Kočičí štěstí
Nadhled mojí kočky mi připadá fajn, a tak jsem se po setkání s Kamilou rozhodla, že hodím na papír ty nejdůležitější rady, které mi dosud Černá dala.
1. "Žij teď.” My lidé jsme věčně duchem nepřítomní. V práci myslíme na domov a doma na práci. "Celou noc jsem nespala a přemýšlela, co bude,” slýchám od kamarádek. Černá by si na jejich místě užívala to, co právě JE - tedy lenošení v posteli. Spala by jako špalek a minulost i budoucnost by jí byla ukradená. "Vždycky to nějak dopadne a většinou se stane něco úplně jinýho, než čeho ses bála nebo co sis naplánovala,” připomene mi Černá, kdykoli na mě padne úzkost. "Zítra budeš stejně chtít něco jinýho než dneska. Takže se na to vykašli a jdi na slunce.” A já jdu.

Kniha, u které se mi chtělo brečet:
Petra Dvořáková – Vrány 4/5 – u této knihy se mi hodně chtělo brečet, smutný příběh.

Gareth Crocker – Zachraň Jacka 4/5 – čtyři hvězdičky, protože to bylo chvilkami takové až moc přehnané, co se týká toho psa, ale několikrát se mi u knihy chtělo rozbrečet, jak to bylo místy dost smutný.

Kniha, která mě rozesmála:
Marek Eben – Myšlenky za volantem 4/5 – tahle kniha mě dost zajímala a musím říct, že jsem se u té knihy dost pobavila. Sice pár fejetonů bylo slabších, ale jinde jsem se smála nahlas, jinde jsem se dost usmívala. Taková příjemná, oddechová kniha. :)

Nejhorší knihy:

Jan Flaška – Za každou cenu 1/5 – těšila jsem se hodně na to, že se pobavím, budu se u knihy usmívat, ale to se nějak nepovedlo, bylo jen fakt málo fejetonů vtipných a kniha mě spíš nudila a přišlo mi, že tu autor až moc tlačí na ten humor.

Pan Kdybych hledá kamaráda 2/5 – ani nevím, proč jsem vůbec tuto knihu četla, prostě jsem na ní narazila, ale bylo to celkem o ničem.

William Shakespeare – Romeo a Julie 2/5 – kdo by neznal Romea a Julii, o kterých se všude mluví. Nikdy jsem jí nečetla a tak jsem si chtěla tuto divadelní hru přečíst a musím říct, že mě to většinu času dost nudilo.

Taylor Adams – Není úniku 2/5 – byl to zajímavý námět, ale pak jsem si říkala, to jako vážně? Místy totálně přehnaný, neuvěřitelný příběh.

Henning Mankell – Usměvavý muž 2/5 – tohle mělo tak zajímavý námět, ten začátek byl skvělý, ale pak to prostě šlo z kopce a byla to dost nuda.

Julie Caplin – Pláž v Chorvatsku 2/5 – no byla to moje myslím třetí kniha a teda za mě nic moc a navíc mi tu byla chvílemi dost nesympatická hlavní postava.

Karel Čapek – Továrna na absolutno 2/5 – námět mě velice zaujal, jeho zpracování však méně. O něco víc mě bavila Válka s Mloky, ale ani tam jsem nebyla tak nadšená (3/5). Lepší jsou jeho divadelní hry.

Filmy a seriály:

Top filmy:

Avatar: The Way of Water 5/5 (viděno v kině ve 3D) – po prvním díle jsem byla dost zvědavá na další díl. Se sourozenci jsme se shodli, že to chceme vidět v kině ve 3D. Říkala jsem si akorát, že to je dost dlouhý, ale musím říct, že ta délka vůbec ničemu nevadila, ani bych neřekla, že uběhly více, jak tři hodiny. Byla to nádherná podívaná, ta animace, to je prostě dokonalý a v tom 3D to je úplně o ničem jiným. Moc se mi to líbilo celkově, animace, příběh, poselství. Nádhera. Jeden z nejlepších filmů tohoto roku, co jsem viděla.

Největší Showman 5/5 – Barnum má nápady, které se snaží zrealizovat a povede se mu vytvořit úžasnou show. Za mě úplně skvělý film, plný parádních písní, tanců, akrobacie. Další z nejlepších filmů, co jsem letos viděla. I když film má český dabing (který jsem na začátku zkusila dát), tak jsem nakonec koukala v angličtině, protože to bylo lepší, než dabing.

Spirited Away (Cesta do fantazie) – vyprávění o desetileté dívce, která se ocitne v podivném městě duchů, bůžků a strašidel. Film, který je nádherný právě svou zvláštností. A ta animace, prostě nádhera. Doporučuju. Tohle se také řadí mezi nejlepší filmy, co jsem viděla celkově.

Encato 5/5 – hezký, milý příběh s nádhernýma písničkama.

Velká šestka 5/5 – příběh o konstruktérovi robotů a robotovi Baymaxovi. Tohle bylo skvělý. Prostě další úžasná pohádka.

Raya a drak 5/5 – další krásná pohádka.

Mořská příšera 5/5 – lidé bojují s mořskými příšerami. Moc hezká pohádka, která byla i vtipná.

Zámek v oblacích 5/5 – mladá dívka Sophie, je přeměněná zlou čarodějnicí na stařenu. Sophiinou jedinou nadějí je vyhledat mladého čaroděje Howla. Opět nádherná animace a krásný příběh.

Krakonošovo tajemství 5/5 – pohádka o Krakonošovi, o pokladu a o lidech. Tato nová česká pohádka byla moc hezká.

Škola dobra a zla 5/5 – dvě kamarádky se dostanou do školy kouzel, jedna do školy dobra a jedna do školy zla.

Ruby záchranářka 5/5 – policista si chce splnit velký sen a dostat se mezi elitní psovody. Spojí proto síly s chytrou, ale trochu divokou fenkou Ruby z útulku. Nádherný film o přátelství mezi člověkem a psem.

Angel falls Christmas 5/5 – lékařka Ally byla povýšená a před nástupem na novou pozici má pár dní volna, které má trávit se svým přítelem. Ale nejradši by si vzala mezi svátky směny navíc a do budoucna by měla trávit celkově více času v práci. Když to oznámí příteli, tomu se to však nelíbí a vysloví přání, aby Ally pochopila, že život je více, než práce. Allysi naopak přeje, aby on pochopil, proč je pro ní práce tak důležitá.  Nádherný vánoční film.

Top seriály:

Arcane: League of Legends, 1. série 5/5 – tohle bylo hodně dobrý a já jen doufám, že brzy bude další série. :)

Vinaři 1. série – bezvadný, vtipný seriál. Dost jsem se u toho pobavila. Druhá série už byla o dost horší, taková dost průměrná.

Temný kraj 5/5 obě série – odborník na sériové vraždy odjede kvůli nemoci na odpočinek na venkov, kde se však nachomýtá k vyšetřováním vražd. Vaculík v roli vyšetřovatele vražd byl skvělý. Hodně dobrý krimi seriál.

Špunti na cestě 5/5 – po Špuntech na vodě přišel seriál. Byla jsem zvědavá a musím říct, že jsem se u něj dost pobavila a byla to taková letní oddychovka. Na léto úplně ideální seriál. :)

Rozloučení s rokem 2022 proběhlo v poklidu. Brácha se švagrovou měli naplánovanou návštěvu, mladší bráchové šli k nim. Taky mě zvali, ale já jsem řekla, že letos chci trávit čas v klidu a tak jsem zůstala s našima a hráli jsme hry. O půlnoci jsme si akorát šli připít s ostatníma a pak jsem koukala na ohňostroj z balkonu a udělala si fotky. Tenhle foťák je na focení ohňostroje super. My letos žádný ohňostroj nedělali a celkově u nás na vesnici toho moc nebylo oproti okolním vesnicím a oproti loňským rokům. A tady je pár fotek ohňostroje, který jsem viděla z balkonu. :)

A jako každý rok jsem si zapálila prskavku. :)

 Rok 2022 máme za sebou a teď už jen čekart, co nám přinese rok 2023. Tak ať je ten rok 2023, co nejhezčí. :)

Edit 2. ledna 2023: Bohužel nový rok začal tím, že nám odešel člen rodiny. Bude nám chybět. Byl to zlatý pes a úžasný přítel.