Dovolená Čapkův statek - I. část

Mám poslední den volna venku počasí nebylo nic moc, tak jsem se rozhodla dát dohromady první část naší letošní dovolené, kterou jsme měli tento týden. :)

Hledali jsme ubytování někde kolem Kutné Hory nebo Adršpachu. Nakonec jsme narazili na penzion Čapkův statek, který vypadal moc hezky a byl u Babiččina údolí a hodinu cesty od Adršpachu, tak jsme se rozhodli, že si ho objednáme. Stalo se nám, že už v některých penzionech nebylo místo. Nebo se mi nějaký penzion líbil, ale zjistila jsem, že tam nedělají polopenze, ale jen snídaně a to jsme nechtěli. Tento vypadal, že bude dobrý a nabízeli i polopenzi. 

Pondělí 4. července

Příjezd

Na dovolenou už jsem se velice těšila a cítila jsem, že už jí nutně potřebuju. Vidina toho, že zase pár dnů nebudu muset nic dělat a jen si užívat byla skvělá. Vyjeli jsme tak, abychom se zastavili ještě cestou na oběd. Rozhodli jsme se pro Steakgrill v Račiněvsi, kde už jsme byli při naší jiné cestě na jinou dovolenou a měli jsme dobrou zkušenost. Já se rozhodla pro hovězí steak s opečeným bramborem. K tomu byl špenát, ale já si řekla bez něj, protože já mám ráda špenát akorát ke knedlíkům nebo když mám gnocchi. :D

Táta se původně chtěl zastavit po cestě na benzínce na kávu, ale jaksi jsme projeli tu odbočku k benzince, tak jsme jeli dál a zastavil se aspoň na protažení.

Dorazili jsme dříve, než jsme měli, ale táta už předtím mluvil s tou majitelkou, jestli by vadilo, kdybychom dorazili dříve. Netušili jsme, jaký bude v pondělí provoz, nakonec směrem tam byl úplně skvělý, všechno krásně průjezdný, ale ta druhý straně směrem na Prahu, tam byla dobst dlouhá kolona. Šli jsme se nahlásit a pak nás pán provedl a vše vysvětlil. Byla k dispozici klasická káva, pivo a točená cola, vše jsme si dělali sami a psali jsme si čárky. Byl zde dětský koutek a pak taky byla možnost se podívat na zvířata, což pro děti je určitě zajímavé. :)

Naše celá budova.

Měli jsme společenskou místnost a kuchyň, vše jen pro sebe, tkaže skvělé soukromí.

Tři pokoje a tři koupelny. Původně jsme si rozdělili pokoje, jenže pak brácha zjistil, že v tom jednom je v koupelně dost snížený strop, takže se nakonec pokoje přehazovaly.

Venku.

Dali jsme si kávu. Hned před budovou, kde jsme byli ubytovaní, bylo posezení pod přístřeškem. Měli tam několik kytek a byli zde motýli a včelky. 

A pak jsme šli vyzkoušet bazén. Ten byl v této budově. Byl od mělčího a byl až 190 cm hluboký. Bazén byl velký, takže se v něm krásně dalo zaplavat. :)

Jelikož bylo hezké počasí, sedla jsem si venku a četla jsem si knihu.

A potom jsme šli na večeři. Večeře byli až v 7 hodin, což bylo později, než jsme zvyklí. Byla cuketová polévka a pak řízek a k tomu buď bramborový salát nebo brambory. Já si dala brambory, protože bramborový salát jím jen výjimečně. Plánovali jsme, že zaplatíme ubytování a zahrajeme si stolní tenis, protože bylo hezky, tak jsme toho chtěli využít. Jenže to jsme jaksi netušili, že majitelka bude dlouho povídat. Majitelka byla moc milá a příjemná a pořád povídala o něčem a taky nám dávala tipy na různé výlety. Bylo nám také řečeno, že do Adršpachu majitelé nedoporučují. Že jim někdo říkal, že to tam bylo na online vstupenky a že je tam nechtěli pustit. Navíc vzhledem k počasí, které mělo být jsme se rozmýšleli, že to stejně není ideální na výlet, protože mělo pršet a po deti tam někde chodit ve skalách taky není nic moc. Nakonec ze stolního tenisu sešlo, protože už bylo hodně hodin. :D Zahráli jsme si Hady a žebříky a potom jsme našli společenskou hru Hra nejen na hory, tu jsme hráli jen s bráchama, protože mamka jí odmítala hrát, vypadalo to docela složitě. Ale nakonec, co jsme si jí zahráli s bráchama, tak jsme zjistili, že to je jednoduchý. Měli jsme tam k dispozici Hi-fi věž a k tomu bylo plno CD, takže brácha si tam pořád něco pouštěl. 

A večer jsem si pustila jako obvykle před spaním audioknihu. Momentálně poslouchám Babička pozdravuje a omlouvá se.

Na penzionu moc lidí nebylo. Nás bylo 5, pak tam byli tři starší lidi, rodina se dvěma většíma holkama, rodina se dvěma klukama a pak jedna, která měla jednoho kluka. To jsme byli všichni. Kromě jedné rodiny měli všichni večeře a snídaně měli úplně všichni. Tím, že na penzionu bylo málo lidí, tak tam byl naprostý klid. Ty dvě rodiny byly navíc ubytovaní v jiné budově, takže s těmi jsme se skoro neviděli. Většinou jsem potkávala ty starší lidi nebo tu rodinu s těma holkama.  

Úterý 5. července

Ráno jsme si dali snídani a po snídani jsme vyrazili na Zámek Ratibořice. Trošku problémem bylo počasí, protože hlásili déšť, tak jsme si řekli, že uvidíme, jak to bude vypadat. K snídan jsme měli na stole připravené pečivo, salámy, sýry. Dodělávali ještě vajíčka. Pak byly domácí marmelády. A první den byla bábovka.

Zámek Ratibořice a Babiččino údolí

Šli jsme si koupit vstupenky. Měli jsme ještě čas, tak jsme se byli podívat za zámek, kde jsme si udělali fotky.

V zámku byl zákaz focení. Tady jsme si vzali kratší okruh, teda podle toho, co si pamatuju, ale normálně u zámku mám takový výpadek, že si nemůžu vzpomenout ani, kdo nás provázel, ani, co vše jsme viděli. :D Ale myslím sti, že průvodce byl chlap. Ptala jsem se potom mamky, ta taky nepamatoval si to ani táta, ani bráchové. A já u tohoto zámku si jaksi zapomněla udělat poznámky, dopisovala jsem si k tomu poznámky až druhý den večer. :D 

Potom jsme šli k sousoší.

Podívali jsme se do mlýna. Zde se platil vstup. Byla zde možnost fotit, tak jsem si udělala pár fotek.

Venku to vypadalo, že bude lejt, tak jsme se rozhodli, že půjdeme do restaurace na oběd. V restauraci bylo ještě dost míst, ale jakmile začalo lejt, začalo chodit plno lidí a už si neměli, kam sednout, takže jsme byli rádi, že jsme šli včas. Dala jsem si kančí guláš s bramboráčky. Než jsme vyšli, tak se trošku déšť uklidnil, sice pršelo pořád, ale jen mírně. Což bylo dobrý, protože nikdo z nás neměl deštník.

Hospital Kuks

Kvůli dešti jsme se rozhodli přejet někam jinam a chtěli jsme pro jistotu něco uvnitř. Tak dobrým řešením se zdál Hospital Kuks, který nebyl daleko a o kterým jsme se bavili i s majitelkou, že je zajímavý.

Jet o svátek odpoledne někam na zámky je fakt něco. Určitě to nedoporučuju. Většinou jsme na zámky kvůli tomu jezdili dopoledne, teď jsme vzali kvůli počasí ten Kuks a těch lidí. Čekali jsme takovou dobu ve frontě. Táta chtěl na základní okruh a uvažovali jsme o Šporkovské hrobce. Tak jsme si zaplatili obojí. Mamka si pak všimla, že na vstupence je napsaná Historie lékáren a jenom tři lidi, i když jsme tomu chlapovi u pokladny řekli, že chceme 5 lidí. Jenže on se mu tam nějak zasekl systém. A pak táta to tam šel teda řešit a on jestli jsme mu neřekli, že chceme lékárny a táta, že ne a když mu to vyjel, tak mu znovu vyjela ta Historie lékáren, prostě to vyjelo blbě, takže táta řekl, že to chce přeškrtnou, tak mu to přeškrtl. A nebyli jsme jeidní, komu to vyjelo takhle blbě, jak jsme potom zjistili. 

Pak na tu Šporkovskou hrobku jsme šli později, než jsme měli jít a my pak měli prohlídku toho základního okruhu, ale průvodkyně řekla, že nás tam pak zavede, pokud se zpozdíme. Průvodkyně nám vyprávěla různé věci, ne že by mě to nějak zaujalo, moc si toho nepamatuju. Ve všech rakvích až na dvě byly ostatky.

Pak nás průvodkyně zavedla do míst, kde měla začínat prohlídka. Byli jsme my a nějaký pár. I když bylo už chvíli po tom, co prohlídka měla začít, tak zatím tam nikdo nebyl, tak nám průvodkyně řekla, ať počkáme, že za chvíli někdo přijde.

V prostorách zámku je možno fotit, čehož jsem využila. Chytli jsme velice dobrou průvodkyni, a to povídání mě bavilo. Prostory zámku byly moc pěkné.

Před založením hospitálu nejprve vznikly lázně, zámek a hostinská zařízení na protějším břehu Labe, kde vyvěral pramen, jemuž byly přisuzovány léčivé účinky, což potvrdili profesoři lékařské fakulty pražské univerzity, které Špork podplatil. Voda ale pouze obsahuje vyšší podíl železa.

Špork vzal lebku své matky a vystavil si jí a údajně jí i sebou všude vozil. 

Trpaslíci Matyáše Bernarda Brauna

Chodba s malbami Tanec smrti. v letech 2013 až 2015 byly v hlavní chodbě odkryty a restaurovány nástěnné malby s motivem monumentálního cyklu Tanec smrti. Malby měli ukazovat, že před smrtí si jsou všichni rovni. Důvodem zakrytí maleb byla epidemie tyfu, která tu vypukla po slezských válkách, kdy sem byli umístění ranění vojáci.

Kostel Nejsvětější Trojice, kde byl nádherný oltář a prohlídka byla oživena o vystoupení souboru SOLIDEO. Bylo úžasný poslouchat tu hudbu, která se v tom prostředí rozléhala. Užívala jsem si to. Byla možnost si zakoupit jejich CD nebo flashku. Táta kopil CD.

Čekali jsme na prohlídku, která zrovna v lékárně byla. Průvodkyně nám zatím vyprávěla o tom, co všechno používali. Jakmile jsem zaslechla rulík zlomocný, zbystřila jsem (dost jedovatá bylina, o které se často píše v detektvkách), prý ho používali a mazali se s tím a občas se stalo, že z toho oslepli. Když jsme vešli, tak mě překvapilo, kolik tam toho měli. 

Naše prohlídka končila v lapidáriu, kde byly sochy od sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Ty sochy, to bylo něco úžasnýho, když jste vešly do té místnosti. U každé sochy bylo vždy napsáno, co představuje.

Cudnost.

Anděl blažené smrti

Pod zámkem byly nějaké stánky, tak jsme se tam šli podívat, ale nic nás tam nezaujalo. Já se ještě chtěla podívat do zahrady, tam jsme šli jen s bráchou. Mamce a druhýmu bráchovi se moc nechtělo a táta se chtěl jít podívat do prodejny, co tam mají zajímavého.

Zahrada byla hezká velká a měli zde zasazených spoustu bylinek.

Abych taky měla nějakou fotku, požádala jsem bráchu, aby mě vyfotil. :)

Kuks určitě doporučju navštívit, pokud budete někde poblíž. Je to moc hezká prohlídka. :)

 Na penzionu

Na penzionu jsme si dali kávu a já jsem si pak četla knihu. K večeři jsme tentokrát měli kuřecí polévku a ovocné knedlíky. Těch knedlíků bylo udělaných hodně. Byly dobrý, ale teda obrovský. :D Po večeři jsme si s mamkou a tátou zahráli stolní tenis. Přemlouvali jsme bráchy, ale těm se nechtělo, ti si vzali šachy a hráli šachy (na mě je to moc logický, dodnes šachy hrát neumím).
Pak jsme si zahráli hru Nejen na horách. Tentokrát jsme přemluvili i mamku. Moc se jí nechtělo, ale my jí vysvětlili, že to není nic složitýho. No a mamka to celé vyhrála. :D Pak jsme si všichni zahráli kostky.

Z okna koupelny jsem pak zahlédla, jak už zapadlo slunce. Škoda, že mě nenapadlo dříve podívat se, kde a kdy slunce zapadá. Byl by to určtě nádherný pohled. (Za celou dovolenou už se mi pak takový pohled nenaskytl.)

Před spaním jsem si opět dala audioknihu. Jsem na ní tak zvyklá, že mi připadá divný, když jí před spaním neposlouchám.

Tím bych zakončila první část naší dovolené a pokračování další části příště. :)