Už delší dobu se chystám na sepsání článků z naší dovolené v srpnu. Konečně se mi podařilo sepsat aspoň něco, tak sem dávám první část. K dalším částem uvidím, jak brzy se dostanu. Ale teď nemám, co hrát a bude podzim, chladný počasí (kdy se mi kolikrát vůbec nechce nic), tak si myslím, že něco sepšíu. :)
V práci jsem si musela rozplánovat dovolenou na celý rok dopředu s tím, že teda nám řekla vedoucí, že s tím můžeme případně hýbat (nechápu, proč to prostě tedy potom je, ale fajn no) a museli jsme si napsat většinu dnů, takže já jsem si kromě července, kdy jsem věděla určitě, že někam pojedu, naplánovala i srpen, s tím, že uvidíme, jak to bude, jestli někam pojedeme nebo případně, jak řekl táta, budeme jen jezdit na výlety z domova. Rozhodli jsme se někdy v červnu, že pojedeme. Mysleli jsme si, že pojedeme jen ve třech s rodiči, protože jeden brácha řekl, že asi nikam nepojede a druhý měl týden potom být pryč, tak jsme si mysleli, že se mu nebude chtít. Nakonec jeden brácha přišel s tím, že někam jet chce a druhý brácha tedy řekl, že pojede taky, když teda jede ten druhý brácha. Původně jsem psala na hotely pouze tři osoby. Nejdříve jsme chtěli na Zámek Lužec, kde už jsme byli a kde se nám líbil wellness, ale tam měli obsazeno. A na další hotely jsem psala pouze také pro tři osoby. Některé už byly obsazené a u některého se nám třeba něco nelíbilo. Koukla jsem se do zpráv na facebooku, kde jsme si posílali v minulých letech s tátou hotely na pobyt a narazila jsem tam na hotel Antonie, který se mi líbil. Napsala jsem tam poptávku a oni mi odepsali, že mají v termínu, který chceme, volno. To jsem ale ještě psala pro tři lidi a když se táta potom ještě zeptal bráchů, napsala jsem jim, jestli by bylo volno i pro 5 osob. Z hotelu mi velice rychle odepisovali a komunikace s nima byla skvělá a nebyl problém se dvěma volnýma pokojema, takže bylo rozhodnuto. Ačkoliv ten hotel vycházel trošku dráž, rozhodli jsme se, že tam pojedeme.
Pondělí 1. srpna 2022
Příjezd
Na hotelu měli příjezd až od 16 hodin. Říkali jsme si, že vyjedeme jako jezdíme normálně a že případně tam někde počkáme, kdybychom tam přijeli dřív a nemohli jsme se ještě ubytovat. Tím, že tam je normálně restaurace, tak jsem v tom neviděla problém třeba si sednout na kávu.
Cestou jsme se zastavili na oběd v Hotelu Racek. Bylo pondělí, takže jsem si říkala, že by tam nemuselo být tolik lidí na oběd. To jsem se dost spletla. Na terase bylo hodně lidí, takže jsme šli zkusit dovnitř, a ještě tam bylo volno, dokonce i větší stůl. Objednali jsme si jídlo a potom jsme přes hodinu čekali, než nám jídlo přinesli. Už jsem měla hlad. :D Omlouvali se nám potom za čekání. Takže to u mě určitě bylo plus. Takové příjemné jednání v restauracích mám ráda a jsem ráda, že je mnoho lidí, kteří jsou příjemní a chovají se k vám příjemně. Stejně tak se k těm zaměstnancům chovám zdvořile i já. Poděkuju za jídlo a pochválím, pokud mi jídlo chutná. :)
Steak z roštěné na chilli papričkách a domácí hranolky. Pochutnala jsem si.
Čekání na jídlo nám bylo v podstatě jedno, protože jsme to měli akorát na hotel v čase příjezdu, který měli uvedený. :D Pobyt jsme měli od pondělí do čtvrtka a táta už po cestě uvažoval, jestli si to neprodloužíme aspoň do pátku. Táta se na to na recepci ptal, jestli by to případně bylo možný a paní na recepci mu řekla, že ten jeden pokoj je volný a ten druhý sice má napsaný jako obsazený, ale že se ten jeden pokoj dá šoupnout a toho dotyčného můžou přesunout na jiný. Což znamenalo, že pořád ještě měli volné pokoje.
Měli jsme dva pokoje. Já měla udělanou z gauče přistýlku. Tohle byl pokoj rodičů. Ten gauč jsem já měla rozestalný.
K dispozici jsme měli čajový a kávový set a také v koupelně byla kosmetika, šampon, sprchový gel, tělové mléko, mýdlo.
Pokoje byly moc hezké a ten výhled, prostě nádhera.
Šli jsme se podívat, kde, co je, abychom se zorientovali.
Terasa. Na terase byl zákaz kouření. Pro kuřáky byl udělaný koutek před hotelem. Což ale teda nebylo zrovna moc domyšlený. Bylo to u oken, kde pracovali na recepci, takže když měli otevřené okno, ten kouř jim šel dovnitř a oni to okno museli zavírat.
Pohled na hotel.
Uvažovali jsme, jestli si něco zahrát sportovního. Nakonec jsme si to rozmysleli a šli se projít. Brácha zjistil, že tam někde je rozhledna a s tátou uvažovali, jestli k ní jít, že to už nebylo daleko, tak jsme se šli kousek podívat.
Mamka: "To jsou kusy, nechoďte k nim blízko. Oni tam snad nemají ani plot."
Brácha: "Mají, elektrický."
Já jdu dál. Mamka se zastavila a dál nešla. No ale teda nekoukali se na mě zrovna přátelsky. :D
Šli jsme zpátky na večeři, že se převlékneme a půjdeme na večeři. Do mejlu mi přišlo info o věcech na hotelu. Bylo tam taky o tom, že žádají hosty o dodržování pravidel v restauraci. Bylo tam, že prosí na večeři o příležitostné společenské oblečení a bylo tam v závorce kalhoty, košile, dress code: smart casual. Mě to bylo jedno. Ještě předtím, než mi tohle přišlo jsem uvažovala, že si vezmu na hotel šaty. Jenže klukům se nechtělo do kalhot, což naprosto chápu, protože bylo ten týden dost vedro, tak jim mamka řekla, ať se zeptají na recepci na to oblečení. Táta se potom na té recepci ptal a paní řekla, že to naprosto chápe a že klidně můžou jít v kraťasech (samozřejmě ně žádné teplákové, ale oba mají pěkné černé kraťasy). Akorát teda si k tomu oba vzali košili, oba měli košili s krátkým rukávem. Já si brala dvoje šaty, abych je mohla střídat. :D
Na stránkách měli napsáno, že jídlo je buď formou bufetu nebo roznášeného menu. Byla jsem tedy zvědavá, jak to budeme mít. Nakonec jsme měli celý týden jídlo formou bufetu. Zajímalo by mě teda, jak to vypadá formou roznášeného menu, ale jak poznamenal jeden brácha, takhle je to lepší, protože si člověk aspoň může nandat kolik čeho chce. :)
Brambory, filet z mořského vlka a zelenina. Měli hodně zeleniny a salátů, což bylo skvělé. Potom jsem si ještě dala vanilkový pudink a na tom bylo ovoce.
Po večeři jsme šli do wellness. Wellness bylo v jié budově, kam se dalo buď jít venkem přes zahradu nebo tunelem přes pířzemí. Jelikož bylo hezky, většinou jsme chodili venkem.
Byl zde bazén, vířivka, parní sauna a biotop. Tohle je teda fotky z jiného dne, kdy jsme tam byli sami s rodiči a pak ještě jeden pár. :D Ale tak dávám jí sem, pro přehled, jak to tam vypadalo. :)
Venkovní biotop.
Nejmladší brácha do něho vlezl úplně v pohodě a přemlouval nás, abychom tam šli taky. Druhý brácha to taky zkusil, ale bylo to na něj studený. Řekla jsem si, že to vyzkouším. Vlezla jsem tam kousek nohama a rychle jsem běžela ven, jak to bylo studený. :D
Chtěli jsme si domluvit i masáže, tak jsme se po koupeli rozhodovali, co si kdo dáme a pak, že to půjdeme zamluvit a domluvíme se na úterý.
Táta: "A co když nebude volno?"
Já: "Tak to dáme na čtvrtek. Ale to vlastně nevíme, jestli tu ještě budeme."
Mamka: "Už to máme prodloužený."
Já: "Cože, kdy jste to stihli?"
Mamka: "Když jsem se ptali na to oblečení."
Hned po té procházce to domluvili a paní tam prý jen klikla do počítače a bylo to rychlý. Šli jsem s mamkou domluvit ty masáže. Na úterý bylo volno, takže pro nás to bylo ideální.
Na pokoji jsme potom hráli století. Akorát teda jsme jim přestěhovali z našeho pokoje do pokoje rodičů stolek, protože ten jeden byl malý. :D Takhle jsme měli dost velkou plochu pro hraní. :)
úterý 2. srpna 2022
Jako obvykle jsme šli celkem brzy na snídani. Budím se normálně tak do těch půl 8, většinou před 7 na dovolený (a nejen na dovolený :D). Snídaně byla taková klasika, slané, sladké, teplé, studené. K pití klasika džusy, vody, kávy, čaje. Líbilo se mi, že tu kromě pytlíkových čajů měli i čaje sypané, to mě vždycky těší, když to na některému hotelu vidím. :) K snídani měli i sójové mléko, s čímž se také zatím setkávám jen občas. Já teda si ho nedávala, takže nevím, jaké bylo. Hlavně to sójové si dávám málokdy.
Hrad Grabštejn
Hrad našel táta, říkal mi doma o něm, já se koukla na prohlídku a říkám, že jo, to by mohlo být zajímavý. Jenže jsem si to nezapsala že jo a teď jsme se nějak bavili o výletech na cestě a já říkám tátovi, že nevím, jak se ten hrad jmenuje. Jedeme a mamka hele Hrad Grabštejn, to mi něco říká a já přemýšlím, proč jí to je tak povědomý. Na hotelu jsem potom koukala na ty hrady v okolí a koukám na tu mapu, že tam je Hrad Grabštejn, rozkliknu to a zjistím, že to je ten hrad, kam jsme s tátou chtěli a pak říkám mamce, že už vím, proč jí to bylo povědomý. :D
Zaparkovali jsme na parkovišti a teď koukám, že tam je napsáno, že tam je vojenský prostor a bylo tam u toho něco napsanýho a já říkám, že to je divný, že to přeci nebude asi to parkoviště. S mamkou jsme se šli podívat pěšky kousek níž a tam bylo to parkoviště, co patřilo k hradu (parkoviště bylo zdarma) a ještě tam byly místa, tak si tam táta přejel. K hradu to bylo z toho parkoviště jen kousek.
Chtěli jsme II. Okruh, kde šlo o grabštejnské poklady. U pokladny nikdo nebyl, takže jsme nemuseli ani čekat frontu. Měli jsme ale ještě dost času, než začne prohlídka. Součástí prohlídky byla i věž a paní na pokladně nám řekla, že jestli chceme, klidně na tu věž můžeme jít před tou prohlídkou. Ale šli jsme tam jen já a jeden brácha, nikdo jiný s námi nechtěl. Potom jsme si dali pití v krčmě.
Z věže.
Zvon smíření, na který můžete zazvonit, tak brácha si to zkusil. No nebyl dobrý nápad u toho stát, to bylo tak hlasitý. :D
Hrad Grabštejn je na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou je poprvé zmíněn v listině z roku 1286, kde je jako majitel hradu uveden Ota II., purkrabí z Donína a na Grabštejně.
V roce 1562 kupuje od Donínů hrad Jiří Mehl ze Střelic. Roku 1564 započala velkolepá přestavba gotického hradu na honosné renesanční sídlo. Dalším vlastníkem hradu se stal Kristián Kryštof Clam-Gallas.
Po první světové válce přišli Clam-Gallasové díky pozemkové reformě o jednu pětinu svých pozemků, nicméně hrad jim byl ponechán, tak tu vybudovali malé rodové muzeum a od roku 1943 hrad zpřístupnili turistům. Roku 1945 byl však veškerý majetek na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše zabaven.
Poté hrad sloužil pro potřeby armády. V roce 1970 byl celý objekt předán Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Avšak areál hradu byl stále vojensky střeženým prostorem. Po odchodu Československé armády se z hradu na několik let stává neobývaná zřícenina. Velký podíl na destrukci měl čas a nepříznivé přírodní vlivy, ale také příležitostní vandalové, hledači pokladů nebo zloději materiálu.
V roce 1990 Československá armáda předává areál hradu Státnímu památkovému ústavu, který začíná velké opravy polozříceného objektu.
Armáda České republiky stále využívá část objektu k výcviku služebních psů a základně psovodů.
Na zámku bylo povoleno focení. Na jednu stranu mám ráda ty fotky, že si ten hrad/zámek lépe připomenu. Na druhou stranu bez toho focení je to úplně jiný zážitek a soustředím se více na výklad a na věci, co kolem sebe vidím.
Nejdřív jsme se šli podívat do dvou sklepení. Venku bylo vedro, takže jsem měla na sobě jen tílko, ale pro jistotu jsem měla v batohu hozený svetřík a vyplatilo se mi to, protože v tom sklepení mi bylo chladno.
Pozůstatky původního hradu.
Kaple sv. Barbory. Miluju malby na zdech a stropech.
Tady za zmínku stojí zajímavost se sochou sv. Barbory. Jak se pak začal využívat hrad pro jiné účely, tak se ty věci z hradu odstěhovaly pryč. Mezi nimi byla i socha sv. Barbory, která se dala do Liberce. Když se po té soše začaly shánět, zjistily, že není k nalezení v tom muzeu, kde měla být, takže se socha považovala za ztracenou. Potom se stalo, že správce jiného libereckého muzea tu sochu objevil a zjistilo se, že to je ta socha, po které se ti z hradu sháněli. Tuto sochu má hrad zapůjčenou od muzea, který je jejím vlastníkem. U této sochy byl zákaz focení. Byla to moc hezká socha.
Nakonec jsme se podívali na archeologickou expozici.
Zpět k autu jsme to vzali kolem hradu po Stezce smíření.
Na oběd jsme se stavili v jedné restauraci, kde jsem si dala kaši a filet z mořské štiky. Ryba byla dobrá, ale měla jsem problém s kaší, kde byly kousky brambor, což já v kaši nemám ráda. Jeli jsme se ještě podívat do Fýrdlantu na náměstí.
Poté jsme se vrátili na hotel a já s mamkou a tátou jsme si šli dát kávu. Bráchové zůstali na pokoji. Dala jsem si irskou kávu a dort Pavlova. Na obojím jsem si pochutnala. Táta si dal čokoládový fondán (ten ale vyfocený nemám).
Po svačině jsem si chvíli na terase četla knihu Vězeň času (Matt Haig).
Poté jsme šli do bazénu, protože jsme měli naplánované s tátou a mamkou masáže. Já šla jako poslední, takže jsem si zaplavala v bazénu a potom jsem šla na masáž nohou. Vyšlo nám to akorát tak, že jsme šli na hned poté na večeři.
Kuřecí maso, brambory a fazolky.
Jelikož bylo teplo, sedli jsme si po večeři na terasu a dala jsem si koktejl.
Poté jsme si zalezli k našim na pokoj, kde jsme hráli s našima Bang, mamku to ale teda moc nebavilo. Takže jsme přešli na žolíky, které navrh nejmladší brácha. Hrad Grabštejn určitě můžu jako výlet doporučit, je to zajímavý hrad. :) Pokračování dovolené příště.