Dovolená Čapkův statek - II. část

Podařilo se mi sepsat další část naší letošní dovolené. Jo ta dovolená stála za to a je super se podívat ještě doma na ty fotky a sepsat si to pro další roky, až budu někdy mít chuť si prečíst, kde všude jsme byli. :)

Středa 6. července

Ráno jsme si dali snídani. Snídaně byli od 8 hodin a my jsme chodili na tu 8, občas teda jsme šli něco po 8. hodině. Táta si ještě vždycky dal kávu a potom jsme vyjeli na výlet. Jak mám vždycky hlad na hotelích, tak tentokrát jsem ten hlad neměla, ale zase je pravda, že jsme dost často byli na horách a připadá mi, že to má na mě dost velký vliv, co se týká jídla. :D A také únavy, na těch horách se necítím tak unavená. I tentokrát jsme teda byli výš, než jsem si původně myslela (nadmořská výška byla 440 m), což bylo znát i na tom počasí. Když si vezmu porovnání s naším městem, které má jen 185 m, je to dost rozdíl. Ráno všechno vypadalo krásně, jenže pak se mi povedlo v koupelně nějak blbě zvednout, když jsem se zvedala od koše a praštila jsem se do hlavy o snížený strop. Nějakou dobu mě bolela hlava a tušila jsem, že tam budu mít pěknou bouli. Naštěstí bolest hlavy během chvíle přešla a já věděla, že to bude v pohdoě. :) 

ZOO Dvůr Králové

Na ten den jsme si naplánovali ZOO, protože mělo být z celého týdne nejhezčí počasí. Sice byl svátek, ale říkali jsme si, že když pojedeme hned ráno, tak by to nemuselo být tak hrozný. Dojeli jsme na místo někdy kolem 10. hodiny, zaplatili jsme si vstup do ZOO a hned jsme si šli koupit i lístky na Truck. Sice by byla možnost vjet vlastním vozem, ale to my jsme nechtěli, rozhodli jsme se, že si zaplatíme ten Truck. Při kupování lístků mamce řekli, že nejbližší volný čas je v 1 hodinu, takže bylo dost času a my si šli projít pěší část ZOO.

Bylo neustále, co fotit.

Byla doba, kdy se narodila spousta mláďátek, a to bylo nádherný.

Jako třeba tohle hroší mládě. :)

Opice byly původně vevnitř, ale přes to sklo se nedalo moc fotit, tak jsem čekala, jestli vylezou ven. Ta jedna tam seděla v tom výlezu a pak vylezla a za ní vylezly další.

Dali jsme si kávu a pak jsme si dali rychlý oběd. Jelikož bylo ještě pořád dost času, vydali jsme se dál na procházku.

Guréza angolská. Tady mám natočeno video a ta jedna opice se očividně nudila, pak tam začala polehávat, no bylo to vtipný, co tam vyváděla. :D

Byly tam dvě želvy trochu dál a pak tahle hned u plotu, tak jsem k ní šla, ale bylo tam pak moc lidí a dětí, takže jsem se ropět vzdálila pryč.

Nekouká se zrovna přátelsky. :D 

Karakal (myslím, že se tak jmenuje) - ten byl nějaký nervózní, pořád pochodoval sem a tam.

Podívali jsme se ještě na surikaty a pak jsme čekali, než pojede náš Truck.

Průvodce mluvil různě o zvířatech, říkal nám zajímavosti, ukazoval nám a pojmenovával zvířata, která jsme viděli. A teda musím říct, že to bylo super, bylo vidět, že se průvodce o zvířata zajímá a baví ho to. Říkal i o tom. že jezdí do Afriky (musí to být krásný vidět ta zvířata přímo v Africe). Zajímavostí třeba pro mě bylo to, že plameňáci svou růžovou barvu získávají z potravy, jinak by prý byli bílý. A taky se zde usídlili volavky, které přilétly z volné přírody a využívají krmení. Kdo by to nebral že, dostávat najíst a nemuset si hledat někde potravu. :D

To bylo něco tak úžasnýho jet a kousek od sebe mít ta zvířata a dívat se na ně z blízka.

Průvodce sám byl překvapený, že venku byly hyeny, jelikož jsou noční zvířata a říkal, že moc nevychází. Bohužel ty byly dost daleko, tak se mi je nepovedlo vyfotit.

Krávy Watusi. Ty nám tam šly tak blízko, a dokonce tam těma rohama bouraly do toho Trucku. Průvodce říkal, že prostě to jsou zvířata, která nic nedělají, ale, jak jdou, tak těma rohama kolikrát o něco zavadí. :D

Byla tu i ukázka toho, jak vypadá pytlácký kemp.

Bylo mi divný, že tam všechny ty zebry jdou spolu a jednu jsem tam viděla samotnou. Až když jsme přijeli blíž, všimla jsem si, že má mládě. Průvodce nám vysvětloval, že když zebra má mládě, tak s ním odejde od stáda, to si načte její pruhy, aby jí mládě poznalo, když se pak vrátí mezi ostatní do stáda.

Tady jsme opět potkali krávy Watusi, Šli přímo proti nám a průvodce prý: "Tak teda, kdo z koho." A jel dál a ty krávy nic a on: "Tak teda my." A zajel na kraj, aby jim uhnul z cesty. :D Odtud ale už foto nemám, to jsem se jen na ty krávy dívala. 

Pštrosi. 

Tady jsem měla nádherný pohled (myslím, že to je Kudu velký (ale nejsem jsi úplně istá, všechna ta zvířata jsem si nebyla schopná zapamatovat :D). A to průvodce hned hlásil, jak je to nádherný pohled, že on normálně nevylézá, je většinou někde schovaný v travnatých plochách a je štěstí, že je takhle úplně vylezlý. No byl nádherný.

Tady jsme narazili na Vodušku Abok s mládětem, to bylo tak roztomilý a jak tam to mláďátko cupitalo a pak se zastavilo a zvědavě na nás chvíli koukalo, než se zase rozeběhlo. :)

Jeli jsme zpět směrem ke lvům. To nám průvodce vyprávěl o tom, jak ta jedna lvice (která prý občas dělá problémy) rozkousala na jednom autu blatníky a ta paní, co byla v tom autě se tam sesypala, takže se jich museli ujmout zdravotníci. Mají to tam pojištěné tím, že je tam auto, které v takovém případě zasahuje a snaží se lva dostat pryč od auta. Přijeli jsme k bráně, průvodce spustil všechny okenní mříže a mohli jsme jet. Průvodce popojel kousek dál od auta, co jelo za námi, aby v případě potřeby se mezi nás mohl dostat ten, co to tam hlídal. Jak jsme tam zastavili, tak ta lvice se zvedla, ale za chvíli si zase lehla a dál si nás nevšímala. Bylo vtipný, jak všichni byli napjatí, co se bude dít. :D 

To je ta lvice, která prý občas dělá problémy. Ale tady vypadá tak mírně, jak tam leží. :D

Tady je lev s lvicí, měli mládě a vždycky jeden je na stráži a tentokrát to vyšlo na otce. :D Ten si nás absolutně nevšímal, prostě nezájem.

Malé lvíčátko, to je tak roztomilý.

To byl tak úžasný zážitek být tak blízko těm zvířatům a to, jak se tam volně pohybovaly, prostě nádhera. No a pak už jsme to vzali zpět a podívali jsme se znovu na zvířata, která jsme viděli cestou tam. Naše jízda skončila a my jsme si šli projít zbytek ZOO.

Někteří hadi byli dlouzí.

Expozice, kde byly různé kostry. V této části je i svět hmyzu, ale ten byl z technických důvodů uzavřen.

Po této expozici jsme se šli podívat do Galerie Zdeňka Buriana, kde byly pěkné obrazy.

Odtud jsme pokračovali do tropického pavilonu, kde byli různí ptáci a želvy. Bylo to krásně udělané.

Mamka mi chtěla udělat fotku u tohoto vodopádu, ale tam pořád byli lidi s dítětem, tak to nešlo.

Nevadilo mi to, protože mám tuhle pěknou fotku, kterou fotila mamka. :)

Šli jsme k autu, zjistili jsme, že ještě je málo hodin, tak jsme uvažovali, kam bychom mohli zajet. Cestou do ZOO jsme koukali na ceduli, kde byla značka Braunův betlém (mimochodem je super, jak jsou po cestě velké cedule s památkami a pak menší ukazatele. Kolikrát totiž jedeme a narazíme takhle na místo, které jsme naplánované neměli). Bylo rozhodnuto, ale cestou jsme zjistili, že od parkoviště je to kus pěšky k tomu betlému. Po cestě jsem si pak vzpomněla, že jsme zapomněli na tu přehradu Les království, na kterou jsem se chtěla podívat a která je od Dvora Králové kousek. Tak třeba někdy jindy. :)

Braunův betlém

Braunův Betlém je sochařské umělecké dílo z období baroka z 18tého století. Jedná se o skupinu soch a reliéfů vytvořených proslulým barokním umělcem Matyášem Bernardem Braunem. František Antonín hrabě Špork koupil od města Dvora Králové les, který sousedil s jeho panstvím. Založil dvě poustevny. Poustevnu sv. Antonína a poustevnu sv. Pavla a poté Braun pracoval na dalších sochcách. Záměrem hraběte Šporka bylo vytvořit zde jakési meditační a výletní místo procházek lázeňských hostů z Kuksu.

Zastavili jsme na parkovišti a šli jsme směrem k tomu betlému, po cestě byly ještě další sochy od Matyáše Bernarda Brauna (v minulém článku jsem se zmiňovala o jeho trpaslicích, kteří byli na Kuksu).

Ty sochy takhle v lese byly zajímavý. Škoda jen, že už mnoho z nich byla poničená a mnohým chyběly hlavy.

Tady byl ten Betlém. Vypadal hodně zajímavě.

Skvělý by bylo vidět ho celý v kuse, ale bohužel tam bylo několik lidí, kteří seděli přímo před tím betlémem, takže bez lidí to nešlo a fotit s lidmi se mi ho nechtělo, tak jsem si ho vyfotila aspoň takhle každou část zvlášť. 

Cesta pokračovala ještě dál až k samotnému Kuksu, ale to by byla dlouhá cesta jít tam a pak zase zpátky. Dle cedulí bychom měli jít správně podle čísel, které tam byli psané u cedulí nejdřív od toho Kuksu, ale nám šlo hlavně o ten betlém a ten byl blíž z té strany, ze které  jsme přišli. Ale určitě to musí být pěkný rpojít to tam celé. :) 

Na penzionu

Když jsme přijeli na penzion, uvažovala jsem, jestli nepůjdu do bazénu, ale nechtělo se mi převlékat, takže jsem si to nakonec rozmyslela a vzala jsem si knížku. Jelikož bylo hezky, četla jsem si venku na sluníčku.
K večeři jsme tentokrát měli těstoviny se sýrovou omáčkou a kuřecí plátek. Po večeři jsme si dali stolní tenis opět jen s mamkou a tátou, protože bráchům se hrát nechtělo. A potom jsme hráli žolíky a kostky.

Takhle nějak vypadaly naše večery. :D

Doma mi došlo, že nemám skoro žádné fotky z penzionu. :D Vždycky, když odněkud přijedeme, říkám si, že příště budu více fotit nás a celkově naše činnosti, no a jak to vždycky dopadne, stejně příště zase nefotím skoro nic na ubytování. :D
Večer jsem opět zakončila audioknihou.

Musím říct, že tohle byl za mě z dovolené top den. Pokud jste nebyli v ZOO ve Dvoře Králové, tak určitě můžu doporučit a užít si ten úžasný pohled na zvířata. Stejně tak stojí za navštívení ten Braunův Betlém, který se dá vzít dohromady s tím Kuksem, o kterém jsem psala minule. :) 

Pokračování příště.

I. Část – Babiččino údolí a Hospitál Kuks