Fotografické momenty červenec 2022

 Venku pod okny mi cvrliká cvrček, ve vzduchu je cítit déšť, před den bylo krásně a zítra nikam nemusím. Tak přesně tohle všechno mi připomíná to, že je léto. A takové léto miluju. Přes den příjemně, žádné vedro, ani chladno a v noci pak příjemný deštík a ráno už zase vstávání se sluníčkem  :) Máme za sebou další letní měsíc a já přináším shrnutí příjemného měsíce. 

Červenec začal skvěle. Začátkem července, jak byly ty svátky, tak jsme vyrazili na dovolenou. Dovolená to byla moc hezká a já jsem si příjemně odpočinula. :) Více o dovolené jsem psala v samostatných článcích. Ještě mi chybí dopsat poslední článek, uvidím teda, kdy se k tomu dostanu. Teď jsem chtěla udělat hlavně shrnutí celého měsíce. :) Kromě dovolené se naskytly i další věci.

Foceno foťákem

Oslava narozenin

Švagrová slavila narozeniny. Bylo u nás hodně lidí, protože naše rodina, plus její rodina a pak ještě kamarádky. Já jako obvykle při oslavách dělala fotky. A kromě momentů jsem si fotila i věci v přírodě.

Dort dělala švagrové její mamka.

Jinak na to, kolik se udělalo jídla, tak se všechno snědlo. :D A to byl plný kotel samuraje, kolena, jednohubky, chlebíčky a snědlo se všechno. Jakmile švagrová přinesla ohřátý samuraj, tak ten zmizel během chvíle. Jo a to ještě mamka kupovala dva bochníky chleba a pak se bavily o tom, že nakonec asi to bude málo, takže když ségra jela pro svého přítele, tak se stavila ještě pro jeden chleba. :D Ten den bylo vedro, takže se sedělo venku a seděli jsme tam dlouho a já jsem si potom vylezla na dětské hřiště. Je tam totiž nádherný výhled na západ slunce.

No není to nádhera?

Tohle miluju.

:)

Procházka

Den po oslavě jsem si odpoledne chtěla udělat procházku. Původně jsme se chtěla jít projít sama. A pak mamka, jestli nechci vzít neteř (zrovna jsme hlídali jednu neteř, které je skoro 6). No moc se mi teda nejdřív nechtělo. A pak přišla druhá neteř od bráchy a ptala se jí, jestli půjde ven na dvůr. Tak jsem nakonec řekla, že je vezmu na hřiště. Šla jsem říct švagrové, že jdu s dětma ven na hřiště a ona ke mně šla druhá dcerka od bráchy (bude jí rok) a já tak na ní koukám a říkám, že jí vezmu do kočárku. Brácha se ptal, jestli jdu s nima sama, tak jsem říkala že jo. A na to že byly tři, tak to bylo v pohodě. Holky si tam spolu hrály a malou jsem dala do houpačky nebo seděla v kočárku a pozorovala, co se kolem ní děje. :)

Kaplička na návsi.

Když přijela ségra, dala jsem si s nimi kávu. Pořád jsem však měla takovou tu potřebu jít někam sama ven. Takže jsem vzala foťák a vyrazila jsem. Vzala jsem to kolem návsi a přemýšlela jsem, kam půjdu, jestli k rybníku nebo někam jinam. Nakonec jsem to vzala po silnici směrem k druhé vesnici, protože jsem chtěla dojít k slunečnicovému poli.

Škoda jen, že jsem k tomu poli nezašla někdy dřív, protože to byly úplně ty slunečnice nádherné. Ale i v téhle době pořád to vypadalo moc hezky.

A těch včel, co tam bylo.

Foceno mobilem

Jeden západ z balkonu

Pokus o frappé z espressa. Zkusila jsem si udělat pěnu v shakeru. Promíchala jsem espresso a pak do toho dolila mléko.

Tady jsem zkoušela frappé s ponorným mixérem a tu pěnu to udělá hezkou. Opět jsem zkusila samotné espresso a pak do toho dolila mléko.

Jednou zase v mexické. Uvažovala jsem, že si dám něco jinýho, ale nakonec jsem skončila u toho samého jako vždy. :D

Sorbet banán a jahoda. V domku, kam si občas chodím na kuřecí tortillu mají sorbet, takže tam na něj chodím. Jahoda s banánem byla zatím nejlepší z těch zmrzlin, co tam měli.

Praha

S kamarádkou jsme plánovaly, kdy bychom se mohly sejít. A nakonec nám to vyšlo na tuhle poslední sobotu, co byla. Měla jsem teda volno celý víkend, ale jedeme na hotel, takže jsem si chtěla zabalit a ještě poklidit, než odjedeme. Jinak bych ke kamarádce jela na celý víkend. Takhle jsme se sešly spolu v Praze. Dohodly jsme se, že půjdeme na Dyzajn Market a případně na Náplavku na Street Food. Jenže na sobotu hlásili celý den déšť, takže jsme si řekly, že uvidíme podle toho, jak bude, kam půjdeme.
Jela jsem po dlouhé době na Zličín. Myslela jsem si, že v sobotu ráno to bude v pohodě. Že by autobus nemusel být tak plný. Hmm, jo jasně. Platím si vždycky místenky, takže nemám problém s místem. Ale teda, když přijel řidič, tak řekl, že lidi, co nemají místenku, tak budou stát. Tak to už mi bylo jasný, že autobus je plnější, ale nějak jsem se nekoukala dovnitř a neřešila to. No jenže pak jsem nastoupila a viděla, jak to vypadá. A ukazuju řidiči místenku, respektive říkám číslo sedadla a on: "Tak se tam nějak procpěte a kdyby tam někdo seděl, tak ho vyžeňte." No co myslíte? Samozřejmě jsem měla jízdenku až někde vzadu. Procpat se mezi těma lidma byl děs. Pak jsem paní, co tam seděla říkala o místence, paní byla v pohodě, uvolnila mi místo a já byla ráda, že ještě nemusím se s nikým dohadovat (myslím, že i toho by někteří byli schopní, i když mě se to teda ještě nikdy nestalo). Pustila jsem si hudbu, protože čtení bych stejně nedala. Nejhorší pak bylo, že mě totálně rozbolela hlava, navíc se mi k tomu udělalo špatně a mě přitom nikdy v autobuse špatně nebývá. Ale prostě změna počasí, tlaku, hodně lidí a nic moc vzduch, to všechno udělalo své. Já byla tak ráda, že už je to jen kousek a z autobusu jsem hodně rychle vylezla.

Potom jsme jely na Dyzajn Market. Jely jsme na Holešovice a když jsme vystoupily, tak kamarádka, že je to divný, že tam nic není, tak mrkla do telefonu a ono to bylo u Národního divadla. Přitom já na to koukala, kde to je, ale vypadlo mi to z hlavy a kamarádka si to spletla, protože to bývá i na Holešovicích. Ale zrovna nám jela tramvaj, tak jsme jenom přejely.

Měli tam moc hezký věci a já neodolala jedněm náušnicím a pak ještě u jiného stánku jsem si koupila druhé.

Koupila jsem domů i přírodní mýdlo. Rozhodovala jsem se, které vzít, a nakonec jsem se rozhodla pro jedno, které bylo s něčím z mrtvého moře a hezky mi vonělo. Po prohlídnutí všeho, co tam mají, jsme uvažovaly, kam zajít na oběd. Kamarádka řekla, že když tak můžeme do obchodního centra, tak jsem říkala, že můžeme a uvidíme, že třeba něco cestou můžeme potkat. A taky, že potkaly. :D Bohužel se mi ale fotka rozmazala, takže nemám jídlo vyfocené. Jmenovalo se to Phở Bar, bylo to tam moc hezký a jídlo bylo dobrý (ale na Poke Haus, v kterém jsme byly minule, to nemělo :D). Kvůli počasí jsme se rozhodly, že na ten Street food nepůjdeme.
Po obědě jsme se šly kousek projít. Původně jsme chtěly jít do Costy na jejich novinku frappé. Jenže, jak nebylo takové teplo, tak na studenou kávu jsem neměla moc chuť. Kamarádka uvažovala ještě o jedné kavárně s tím, že tam je to dražší. Nakonec jsme si to rozmyslely, že tam nepůjdeme. Ještě jsme uvažovaly o Kočičí kavárně, která taky nebyla daleko, tak jsme zašly k ní, jenže tam bylo hodně lidí a nám se tam moc nechtělo, jak tam bylo hodně lidí. A pak kamarádka zmínila Choco Café, kde jsme jednou byly. Takže jsme se rozhodly to zkusit tam. Tam už to vypadalo lépe, co se týkalo obsazenosti. Když jsme přišly, bylo tam málo lidí. Hlavně většina chodila na terasu a my seděly uvnitř. Byl tam klid, příjemně a mohly jsme si v klidu dobře popovídat.

Kamarádka si dala cappuccino a arašídový dort. Já jsem se rozhodla pro Café Bombardino.

Espresso, vaječný likér a šlehačka.

V kavárně jsme poseděly docela dlouho, protože tam byl klid a bylo tam příjemně. Venku se zvedl vítr a vypadlo to, že bude lejt. Během chvíle to přešlo. Rozhodly jsme se, že se půjdeme ještě projít. Šly jsme a kamarádka zmínila Karlův most a já říkám, že tam měly kousek od mostu dobré makronky. Šly jsme směrem ke Karlovu mostu, že uvidíme i podle lidí, že bychom když tak šly na Karlův most. Jenže jakmile jsme se dostaly k tomu Karlovu mostu a já viděla ty lidi, věděla jsem, že určitě na most nejdu. Takže kamarádka koupila makronky a ptala se, kam teď, že na ten most teda asi ne. Říkám, že ne, že hlavně pryč. Nutně jsem potřebovala z toho davu lidí odejít. Stačilo odejít kousek od toho mostu a lidí bylo méně. Jo jasně, pořád jich kolem chodilo dost, ale už to nebylo tak hrozné. Kamarádka se zmínila, o tom, že jí jedna kamarádka ukázala hezké posezení u řeky, tak jsme tam šly. Říkala, že tam dělají i koktejly, ale zrovna to bylo zavřené, nejspíš kvůli počasí. Chtěly jsme si tam sednout na lavičku, ale poblíž byla skupinka chlapů. O kus dál byla houpačka a kamarádka, že můžeme jít tam, že budeme mít aspoň klid. No přemýšlela jsem, jestli nás to udrží. :D Seděly jsme na houpačce a bylo to fajn. Až na ten vítr, který u té vody foukal hodně.

Ale ten výhled. Krása. Relaxovala jsem a užívala jsem si.

Fotka s makronkami.

Vůbec se mi z té houpačky nechtělo zvedat, bylo mi příjemně. Jenže jsem věděla, že brzy stejně budu muset, protože musíme jet každá na autobus. Ale teda vůbec se mi ještě nechtělo jet domů, říkala jsem, že klidně hodinu bych ještě v té Praze zůstala. Bylo mi fajn, příjemně a trávila jsem čas s mojí úžasnou kamarádkou a to je prostě něco, co je potřeba si pořádně užít. :) Domů jsem už jela Studentem z Florence. Na Florenci moc lidí nenastoupilo a já jsem si myslela, že jich teda dost nastoupí na Hradčanské, protože to tak občas bývá. Hlavně většinou, co jsem jezdila z Prahy nebo do Prahy Studentem, býval docela plný. Když jsme dojeli na Hradčanskou, překvapilo mě, že tam moc těch lidí není. Autobus byl poloprázdný, což mě překvapilo i vzhledem k narvanému busu ráno. Cesta domů byla klidná a rychlá, nikde žádný provoz a já jsem si cestu autobusem užívala. Hlavně potom ten pohled na to naše České Středohoří, které mě vždy fascinuje a jakmile jedu z Prahy, užívám si tu nádheru, která se mi nastkytne. Přesně tohle je můj domov. :) 

Tentokrát těch fotek mám méně, ale to je hlavně tou dovolenou, protože ty fotky mám dané zvlášť. Červenec byl moc pěkný letní měsíc a já se těším na to, co všechno mi přinese srpen.

Jak trávíte léto vy? :)