Jelikož tu máme duben, nastal čas na fotografické shrnutí mého měsíce. :)
Foceno foťákem
Karneval
Sestra měla organizovat a uvádět karneval u nich ve vesnici (už ho takhle organizovala a organizovala i mikulášskou). Původně jsem nevěděla, jestli se pojedu podívat, protože to znamená plno lidí a plno dětí. :D Táta sestře řekl, že by na chvíli přijel, tak jsem se nakonec rozhodla, že pojedu taky. Jeli jsme teda o něco později a nakonec jsme tam zůstali až do konce. Bylo to moc hezký. Měli to hezky udělané a ségra s neteří měly moc hezkou masku. Dětí tam teda bylo dost. Děti si mohly koupit balonek nebo cukrovou vatu a taky se mohly nechat namalovat od jedné paní. Já si sebou vzala foťák a udělala jsem si pár fotek. Moc často si takhle akce nefotím, celkově moc nefotím lidi (spíš tu přírodu nebo památky: D), ale musím říct, že mě to bavilo tam různě zachytávat ty momentky. :)
Procházka ke střelnici
Bylo krásně a já se rozhodla, že se projdu s foťákem k policejní střelnici, kde už jsem hodně dlouho nebyla. Naposledy jsem tím směrem šla na střední škole.
V trávě u cesty rostly houby.
Procházka směrem k městu
Jiný den jsem se šla po silnici směrem, kde je město a tam jsem zabočila na cestu. Když jsem vycházela, bylo nádherně, svítilo sluníčko, a když jsem šla domů, zatáhlo se, ale déšť mě po cestě naštěstí nezastihl.
I zde je výhled na město.
Raná
Červeňák.
Je to nádhera, jak je v přírodě jaro.
Procházka k Oblíku
Ke konci března jsem se šla projít směrem k Oblíku. Bylo zrovna nádherně a tak jsem chtěla využít hezkého počasí.
Rybník, u kterého jsem byla minulý měsíc. Kousek od něj po poli běžely čtyři srnky, tak jsem se za nimi dívala, dokud mi nezmizely z dohledu.
Došla jsem kousek od Oblíku a šla jsem po cestičce dál a měla jsem proti sobě Ranou.
Je to úžasný, jak je vše rozkvetlý.
Vesnice v Českém Středohoří
Táta jezdí kontrolovat chatu a bývalou restauraci majitelům a nakrmit tam kočku, která tam zůstala po předchozí nájemnici. Máme to od nás kousek, majitelé to mají dál, takže tam jezdí jen jednou za čas. Po cestě tam nám přeběhli přes silnici dva divočáci a ti byli teda pořádní. Telefon jsem sice zrovna náhodou měla v ruce, ale seděla jsem vzadu a nestihla jsem rychle zareagovat.
Papilonia Karlštejn a u kamarádky
Chtěla jsem se sejít s kamarádkou a domluvily jsme se, že u ní přespím, ať máme na sebe více času a nemusíme pospíchat na autobus. Jela jsem k ní v sobotu dopoledne. Kamarádka na oběd uvařila rajskou s domácím knedlíkem a bylo to vše výborný.
Po obědě jsme si dali kávu a bábovku, kterou kamarádka upekla. A po kávě jsme vyrazili i s jejím manželem do Motýlího domu v Karlštejně, který byl pod Karlštejnem. Zaparkovali jsme na velkém parkovišti, teď už si nepamatuji, kolik byla cena. Motýlí dům byl kousek od parkoviště. Bylo to sice menší, ale moc hezky udělané a s kamarádkou jsme tam zkoušely fotit motýly.
Kamarádka pak dokonce měla i motýla na tričku.
Jelikož jsme nikam nespěchali a bylo hezky, šli jsme směrem ke Karlštejnu. Většina krámků byla zavřená, jelikož ještě nezačala sezóna a lidí tam moc nebylo, což bylo fajn, je to lepší, než v době, kdy tam jsou davy lidí.
Když jsme dojeli k nim domů, kamarádka si přetáhla fotky, protože mě to kolikrát trvá, než jí vůbec ty fotky pošlu. :D Poté jsme se přestěhovaly s kamarádkou do obýváku a její manžel si šel zahrát, takže jsme si udělaly dámskou jízdu.
Měly jsme zatopeno v krbu, takže bylo krásně teplo a byla to taková příjemná atmosféra.
Kamarádka udělala k večeřri hranolky a sendviče.
Daly jsme si její domácí panna cottu.
A večer jsme doladily sakurovou medovinou, která byla výborná. Nejlepší, jakou jsem měla.
Druhý den jsme vyrazily s kamarádkou dopoledne na procházku, sice to vypadalo, že je hezky, ale bylo chladno, hlavně foukal studený vítr.
Červeňák (Stříbrník)
Na Velikonoce jsem po obědě vyrazila se sestrou a jejich známými na Červeňák, kam chodívají každé Velikonoce a já jsem začala chodit s nimi. Chodíme od sestry z vesnice pěšky. Mohla bych jít i od nás, ale to bych šla sama, takže radši jezdím k ním a jdu s nima. Výšlap to není nijak náročný a vede po asfaltce (dokonce se dá dojet autem pod rozhlednu). Je to vždy příjemná procházka, posedíme a popovídáme si. Je tam občerstevení, kde je možné si koupit něco k pití nebo malého k jídlu.
Za stromy je Oblík.
Cestou zpátky jsem to plánovala vzít rovnou k nám do vesnice, abych nemusela jí k ségře, protože jsem nechtěla, aby pro mě někdo jezdil, a pěšky od ní k nám po silnici chodím nerada vzhledem k tomu, jak tam někteří jezdí rychle a je tam dost zatáček. Když jsem to řekla před švagrovou, tak měla reakci, že by se bála kvůli divočákům, ale to bych se musela bát chodit všude tady kolem vesnice (za tu dobu, co chodím na procházky, jsem divočáky u nás nepotakala, potkávám hlavně srnky). Nakonec tam přišli lidi od nás z vesnice, takový starší pár, které už jsem tam potkala a které jsem potkala na procházce k jednomu z rybníků. Když šli do vesnice, šla jsem s nima.
Ten pohled. To miluju.
Foceno mobilem
Všehochuť
Když slunce vychází. Pohled z okna práce.
Západ slunce. Pohled z balkonu.
Udělala jsem si radost a koupila jsem si náušnice (mám jich pořád málo :D).
Jelikož jsme na Velikonoce letos byli doma, mamka upekla beránka a nakoupili jsme nějaké věci pro koledníky a mamka s neteří nabarvila pár vajíček.
Využila jsem toho, že byla volná televize a zahrála jsem si Asphalt 9 na Nintendu.
Na pc jsem si koupila hru Vražda v Orient expresu. Od A. Christie to byla moje první kniha, viděla jsem i film, a když jsem zjistila, že je hra, musela jsem si jí nutně zahrát. Výhodou je i to, že jsou ve hře rovnou české titulky, což pro mě je skvělý. Zatím hra vypadá dost dobře, tak jsem na to zvědavá dál.
Na vesnici v Českém Středohoří
Na vesnici, kde jsme byli krmit kočku a na kontrole, jsem byla s tátou 2x a jednou jsem měla sebou jen telefon.
Procházka na cvičení
Rozhodla jsem se, že půjdu pěšky z města do vedlejší vesnice, kam chodím na jógu a vzala jsem to kus i kolem řeky.
Ve městě nám zasadily kytky u hradeb a vypadá to krásně. Všichni si to tam fotí, když chodí okolo.
JakVen v Chomutově – úniková hra masna
Mladší bráchové dostali poukaz na únikovou hru s tím, že to bylo pro 2-6 hráčů, hledali jsem volné termíny, hlavně se jednalo o jednoho z bráchů, který dělá na směny a o sestru, která letos jezdí dost po závodech se svýma dětma, termín jsme nakonec našli během velikonočních svátků. Zaparkovali jsme kousek od budovy, ve které únikovka byla a přivítal nás velice sympatický pán, který nás uvedl do hry a který poté byl celou dobu s námi v kontaktu a bylo možné se ho zeptat o radu. Úniková hra měla dost dobrý příběh a logické hádanky byly dobré, zasekly jsme se tam na jedné věci bohužel dost dlouho a bez toho jsme se úplně nemohli pohnout dál, ale jinak jsme to tak nějak společnými silami dali vše dohromady, což nám teda ve výsledku trvalo přes hodinu (nevím, kolik přesně, na to jsme se nezeptali).
Spoiler
Pán: "Čeho jste chtěli docílit tím, že jste to zmáčkli?"
Ségra: "Prostě jsme to zkusili, jestli to něco udělá."
Jako jo udělalo, ale nikoho nás nenapadlo tu věc, co to mělo udělat, zkusit. :D
Nejvtipnější bylo, když ségra tam něco zkoumala a teď za ní z repráku se ozval ten chlap a ona úplně nadskočila, chudák. :D Jako dost jsme se tam i pobavili. Dobrý taky bylo, když tam bráchové zkoušeli jednu věc a já se ségrou stály takový kus od nich a ségra jim četla, co to tam mají udělat. :D Jo jsem děsnej strašpytel. Ale tahle hra naštěstí nebyla strašidelná, nebyla hororová, ani nijak lekací a byla fakt dobrá, takže pokud máte rádi únikovky, určitě doporučuju zajet. :)
Po únikovce jsme si zašli do restaurace do Chicago Chomutov, kterou doporučoval jeden z bráchů, že už tam byl. Rozhodovala jsem se, mezi hamburgerem a tortillou. Nakonec jsem se rozhodla pro hamburger Maliňák + kozí sýr a k tomu byly automaticky hranolky. Byl teda pořádný a já měla, co dělat, abych ho snědla, ale byl výborný, pochutnala jsem si na něm.
Kytky
Krokusy na zastávce, kde nastupuji do autobusu.
Konečně jsem se dostala k tomu, abych přesadila kytky, jak v pokoji, tak na balkoně a rozhodla jsem se zkusit majoránku na balkon, tak jsem zvědavá, jak mi půjde. Když jsem měla libeček, meduňku a pažitku, tak to mi vše šlo, takže doufám, že půjde i ta majoránka.
Knihy
Nechtělo se mi před jógou být déle v práci, takže jsem si zašla na kávu. Sebou jsem zrovna měla knihu Po pohřbu od A. Christie. Kniha byla skvělá.
Byla jsem na ORL na kontrole a stavila jsem se na kávě. Sebou jsem měla knihu (tu jsem teda nedočetla, půjčila jsem si knihy z knihovny a tuto jsem odložila).
Dospělost je mýtus. Dost jsem se u toho pobavila. Knihu určitě doporučuju pro pobavení.
Jo tak tohle jsem bývala přesně já. :D
Kočku doma nemám a u kamarádky mě kočka nebudí, ale když jesm vzhůru, ta potvůrka to ví, i když je v přízemí a přijde za mnou do pokoje a chce si hrát. :D
Jídlo
Poke bowl s krevetami a cheesecake, takový pracovní oběd.
První zmrzlina
Zkusila jsem upéct donuty
Mamky domácí kremrole
Brácha chtěl grilovat, vypadalo to, že bude hezky, ale pak se zatáhlo a foukal trochu vítr, ale i tak na balkoně griloval. Já byla s ním a ještě s jedním bráchou na balkoně a dala jsem si kávu.
Potom jsem si dala hamburger.
Grilovali jsme si v březnu ještě jednou, tentokrát maso, cuketu a já si dala kozí sýr. Musíme vždy nakoupit sýry, protože každý chce sýr.
Kozí sýr s chřestem a lilkem.
Jaký březen jste měli vy a jak vám začal duben?