České Středohoří - Raná

Sice jsem chtěla nejprve dopsat letní dovolenou, kdy mi zbývá sepsat dva dny, ale tohle prostě potřebuju sepsat hned. :)

Měla jsem týden dovolenou, tři dny jsem strávila v Mariánských Lázních (o tom třeba taky někdy víc sepíšu) a dva dny jsem měla nevyužité a uvažovala jsem, kam vyrazit. Napadl mě zámek/hrad v okolí, kam jede autobus/vlak a pak jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych mohla vyrazit na Ranou, kde jsem byla před lety a kam jsem se chtěla již delší dobu podívat znovu. Táta to má kousek od práce, tak mi nabídl, že by mě u Rané vysadil. Pěšky od nás je problém v tom, že tam je hlavní silnice, která je dost vytížená (směr na Prahu) a tu se mi přebíhat nechtělo. Druhá varianta byla dojít z vesnice, kde táta pracuje a třetí varianta dojet autobusem.
Táta mi nabízel, že až pojede s mamkou domů a pak se bude vracet do práce, že bych mohla jet s ním, ale to se mi nechtělo, to už bylo pozdě. Říkala jsem, že pokud bych vyrazila, tak hned ráno s nimi, když pojedou do práce, což znamenalo vstávat před 6 hodinou. Tady by se někdo mohl zarazit nad tím dobrovolným vstáváním o dovolenou, ale ono je to jedno, protože většinou jsem stejně o dovolenou vzhůru brzy. :D Akorát tentokrát se mi stalo, že mi zazvonil budík a já měla chuť se otočit a spát dál a nikam nejít a pak jsem si říkala, že prostě ne, že už jsem byla rozhodnutá a půjdu.

Vrchol: 457 m. n. m.
Hornina: Čedič
Raná je trojvrcholová hora. Raná je centrem paraglidingu a sportovního létání v severních Čechách. V prostřed jihovýchodního úbočí Rané se nacházejí pozůstatky lomu z druhé poloviny devatenáctého století, v němž byl těžen stavební kámen. Zbytky základů několika stavení a kostelíka na jihovýchodním úbočí naznačují, že v době těžby kamene byl kopec obydlen a hojně využíván.

Táta mě vysadil ve vesnici u Rané a já jsem šla pěšky. Ráno ještě bylo chladno, teprve začínalo svítat a já se tak po cestě mohla kochat východem slunce. :) Měla jsem na sobě bundu, ve které mi po nějaké době bylo vedro.

Schválně, kdo pozná kopec. :D

Je to můj oblíbený Oblík, slunce vychází přímo za ním. :) 

Tohle bylo teprve po cestě.

Kochala jsem se okolím a pak jsem uviděla ten výhled se stromem a to prostě byla nádherná scenerie.

Pořád ještě to je focenou cestou nahoru. Musím teda říct, že jsem byla ráda, že jdu sama, protože jsem si podle sebe odpočívala, šla jsem si svým tempem a navíc být chvíli sama jsem potřebovala. Kousek od vrcholu jsem potkala dvě holky, co šly směrem dolů, byly fotit východ slunce.

Vrchol dosažen. :D

Na vrcholu dost foukal vítr, ale byla to taková krása, ten výhled, ten klid, ta samota. Za celou dobu, kterou jsem tam trávila, kochala se výhledem a dělala si fotky, jsem tam nikoho nepotkala.

Sice jsem byla zadýchaná, červená, ale spokojená. :D 

I kytky zde kvetly. 

Dvě panoramatické fotky.

Cestou dolů.

Až na jednu část, kde byly kameny, se dolů šlo úplně krásně a já byla za chvíli pod Ranou, kde mě naši naložili cestou z práce. Výletu nelituju, stálo mi to za to vstávání a jsem ráda, že jsem si výlet udělala, bylo to skvělý si odpočinout od všeho, vypnout a být chvíli sama. :)