Fotografické momenty leden, únor, březen 2023

Vždycky si říkám, že si vezmu noťas a napíšu článek na blog. Jenže pak si vezmu noťas a začnu psát příběhy, takže se na článek nedostane. Vždycky totiž musím využít ty chvíle, kdy mám myšlenky na psaní. Ten, kdo někdy psal, ví, co to znamená, mít inspiraci a ví, jak je důležitý rovnou to napsat. Někdy se mi stane, že mě něco napadne, když jsem někde pryč a že nemám papír a tužku u sebe. Potom vezmu za vděk telefon a napíšu to do telefonu.

Jsem klidně schopná za jeden večer napsat několik stránek do wordu. Poslední dobou mám zrovna náladu psát romány. Loni jsem si něco rozepsala a nic se mi nepodařilo dopsat. Teď to však vypadá, že jeden loňský román dopíšu. A po dopsání se vrhnu buď na další rozepsaný román, nebo na apokalyptický příběh. Uvidím, na co budu mít náladu. :)

Samozřejmě, jak trávím čas psaním, tak potom nedělám tolik jiných věcí, ale pak vlastně zjistím, že mám plný telefon momentek. :D Konečně jsem se dostala k tomu, abych to sem hodila za poslední tři měsíce. A to už se mi další fotky kupí teď z dubna, protože jaro že jo. :D 

Leden 2023

Foceno foťákem

Procházka
Jeden den v lednu bylo celkem hezky. Sice chladno, ale prosvítalo sluníčko a já měla chuť vyrazit na procházku. Šla jsem směrem k lesu a pak jsem se vracela po silnici zpátky, tak jak jsem to dělávala dřív.

Tohle prostě miluju. Naše krásné České Středohoří a pořád mě nepřestane fascinovat. Už tu žiju x let a většině lidem ty pohledy na svou domácí krajinu zevšední, ale mě to dodnes prostě nezevšednělo a pokaždý, když se odněkud vracím, vím, že jsem doma.

Těch ulit na tom jednom místě bylo hodně. Zajímavý pohled.

Zvířata u sousedů. 

Podmořský svět Praha
Neteře měly ještě vstupenky do podmořského světa od narozenin, tak jsme se domluvily se ségrou, že pojdeme v týdnu.

Nakonec s námi jel i jeden brácha. Byly zde některé zajímavé ryby, ale co jsme se bavily se ségrou, tak třeba ten mlok, co tam byl, tak nám přišlo, že nemá zrovna moc místa. A navíc tam ani neměly zrovna nic, kde by měly možnost se schovat. Přitom v těch jiných nádržích tam bylo na schování dost věcí. 

Tahle ryba (zapomněla jsem, jak se jmenuje) byla fakt zajímavá. Brácha si původně myslel, že to není živý. :D

Tahle ryba fascinovala neteř, říkala, že je úplně roztomilá.

Jeden den jsem tak šla kolem balkonu a viděla jsem, jak jsou krásné červánky, takže jsem rychle běžela pro foťák (pár dnů jsem ho měla v obýváku a zrovna ten den jsem ho odnesla do pokoje, klasika :D) a šla jsem si na  balkon udělat fotku. To jsem prostě musela. :)

Foceno mobilem

Ségra měla od obce možnost jet na muzikál Okno mé lásky a ptala se, jestli chci taky, tak jsem souhlasila a že by mamce dala lístek k narozeninám (sice se tam jelo dřív, než mamka měla narozeniny, ale tak řekla, že jí dá dřívější dárek). Olympic má mamka ráda a já jejich písničky taky hodně často poslouchala a líbily se mi. Byla jsem zvědavá, jaký muzikál bude. A teda musím říct, že jsem byla nadšená. Byl to takový moderní příběh, ale bylo to skvěle udělaný a skvěle zahraný. Hlavní postava David Stránský, kterého hrál Petr Ryšavý, se mi tam líbil. Pak byl hodně dobrý Rosomák (Josef Vágner). A zpívala dobře Natálie Grossová (hrála Denisu). Pokud máte rádi modernější hry a pokud máte rádi písničky od Olympicu, tak můžu určitě doporučit.

Byla jsem u ségry na návštěvě. Už nějakou dobu měli anduláka Pepíka, kterýmu trvalo, než začal létat na ruku, ale teď létá na každého. Létá každému na ruku a často přistává na hlavě. A pak kouká do očí. To je fakt vtipný. :D A taky vtipný bylo, že jsem si ho vyfotila a pak fotku chtěla dát na internet a on mi přistál na telefonu a začal mi do něj klovat, takže mi tam vždycky něco namačkal. :D Bylo dost těžký ho zachytit na mobil, ale povedlo se. :)

Ráda si zahraju hry. Kolikrát o víkendu si sednu k pc a něco si zahraju. Když jsem poprvé narazila na hru, kde jsem se musela rozhodovat, co udělám, tak mě to natolik zaujalo, že jsem hledala další. Brácha mi doporučoval neustále Detorit: Become Human. Začala jsem ho hrát, jenže to bylo na jejich playstationu, jenže pak jsem skončila u jedné části a jak to byl playstation u nich (jak těžké ho přestěhovat že :D), tak jsem nehrála. Pak si ho půjčil druhý brácha a měl ho dlouhou dobu u sebe a já jsem si řekla, že bych si něco zahrála a rozhodla jsem se, že bych zkusila ten Detroit, jenže brácha to neměl klasicky koupený, ale měl to nějak přes online a vzhledem k tomu, jak to bylo drahý, se to nevyplatilo. Ale Detroit předělali i na počítač, tak jsem koukla, kolik na pc stojí, že bych si ho třeba koupila a zjistila jsem, že na jedné stránce, co jsem registrovaná, nebyl drahý a ještě ke všemu já tam měla slevu, jak si tam kupuju občas hry. Bráchům jsem sebrala ovladač od playstationa, protože ty hry, co jsou dělaný primárně na playstation a pak předělaný na počítač, tak se na klávesnici a myši dost blbě ovládají (vyzkoušeno u Beyond: Two Souls) a hrála jsem. A musím teda říct, že hra mě dost vtáhla. Ten příběh, ty postavy, to jak jsem se musela rozhodovat a každý rozhodnutí ovlivňovalo ten příběh, děj. S koncem, který se mi povedl, jsem byla docela spokojená až na jednu jedinou věc (za celou hru jsem to asi 3x vrátila do bodu před uložením, ale pst, bylo to někdy na začátku. :D). Jinak jsem se snažila příběh jet podle svých rozhodnutí právě tak, abych věděla, kam se to vyvine. Možná si za pár let zahraju znovu a udělám jiná rozhodnutí a uvidím, kam se dá příběh vyvinout. :) Jestli máte rádi ovlivňování příběhu a emocionální hry, tak určitě můžu doporučit.

Knihy
Už dlouho jsem se chystala na to, že dám dohromady knihy a přeskládám je. Nemám bohužel knihovnu, nemám jí kam dát, takže jsem měla ve dvou skříních nastrkané knihy, kde se vešly. A teď jsem si ty moje nejoblíbenější strčila do skříně, co mám pod televizí a ten zbytek do velké skříně, kde mám oblečení + kabelky v jedné půlce a v druhé jsou bundy, povlečení a tak). Uvolnila jsem si tam spodní poličku a naskládala tam knihy. Ty, co nechci jsem si dala k sobě a pořád se jich chci nějak zbavit, někomu je třeba darovat, někde je nabídnout, ale k tomu jsem se ještě nedostala, zapomněla jsem si i napsat ten seznam, co všechno chci dát pryč, abych to mohla někomu třeba nabídnout.

Nejvíc knih mám od A. Christie a Mc Baina. Dva moji nejoblíbenější autoři (i když už McBaina přeskočil Martin Goffa :D)

Na Ready Player Two jsem čekala už od doby, kdy jsem věděla, že ten díl autor napsal a když jsem zjistila, že bude v češtině, hned jsem si říkala, že si jí musím koupit, jenže pak jsem to odkládala, a když jsem se byla zeptat v knihkupectví, tak tam knihu už neměli a na skladě měli taky jen pár kusů, tak jsem jí rychle objednala. :D Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, bylo to docela zajímavý čtení a líbilo se mi to, ale přeci jen pár věci mi tam vadilo a bylo to slabší, než první díl, který nasadil dost vysokou laťku.

Občas mám chuť na něco odpočinkovějšího a tak sáhnu po dívčích románech, je to takový milý. Nejvíce mě baví letní román. :) Petra Martíšková má dobré knihy a baví mě. Tanec v srdci nebyl špatný, ale pár věci mi vadilo. Top kniha je pro mě Léto na vodě.

Jídlo a pití
Když jsme byli v Podmořském světě, tak jsme si zašli na running sushi do Arkády Pankrác a já byla spokojená, hlavně mi tam chutnalo hovězí maso a krevety (těch jsem snědla fakt hodně :D). Špatný nebylo ani sushi a měli celkem výběr, ale za mě prostě top krevety, těch se vždycky přejím. :D

Byli jsme se podívat do Tamdy v Ústí nad Labem. Možná někdo zná. Je to tam levnější, hlavně, když nakupujete na IČO. Já se tam byla spíš jenom tak podívat, ale koupila jsem si tam krevety a ještě nějaký věci, co normálně jinde nemají. Brácha se švagrovou chtěli něco k jídlu, a jelikož tam byli Vietnamci, zašli jsme k nim. Já neměla chuť na nic velkýho, tak jsem si dala jenom závitky s krevetama a byly výborný.

Mám hodně ráda kozí sýr a začala jsem si ho dělat pečený na jablkách a k tomu si dávám zeleninu a vlašské ořechy.

Únor 2023

Foceno foťákem

Hotel Falkensteiner Mariánské Lázně – více zde.
Udělali jsme si proldoutžený víkend v Mariánských Lázních, kde to bylo super a o čem jsem se rozepsala v jiném článku. :)

Foceno mobilem

Martin Goffa – Skvělý český autor detektivek. Mám od něj přečtenou celou sérii s Mikem Syrovým. S novinářem Vrázem mi chybí poslední dvě knihy a ještě jsem nepřečetla knihy, které jsou mimo série, ale chystám se skoro na všechny. :)

Úniková hra
Bráchové dostali k Vánocům voucher na únikovou hru Řezníkův byt, která je ve Varnsdorfu. Voucher byl pro čtyři hráče a řešilo se, kdo pojede. Mysleli jsme si, že pojede nejstarší brácha, který to objednával, ale tomu se nechtělo, tak nakonec jsme se domluvili, že pojedu s bárchama já a nejstarší ségra. Ségra teda měla obavu, aby to nebylo strašidelné, ale podle toho, co jsem koukala na internetu, to nevypadalo na nic strašidelného, ale spíše logického. Ségra měla naplánovanou dovolenou, protože si musela vybrat z loňského roku a bráchové měli prázdniny, tak já jsem se rozhodla vzít si jeden den volno. Vyrazili jsme brzy ráno, protože jsme si hru rezervovali hned na otevírací dobu a museli jsme vyjet brzy, protože to bylo daleko.
Čekali jsme na chlapa, co nám vše měl vysvětlit a když přišel, vysvětlil nám vše ohledně hry a dostali jsme protokol, kde byly otázky, na které jsme měli odpovědět, kdy jsme odpovědi měli nalézt při hledání a řešení případu zmizení. Zasekli jsme se na začátku kvůli jedné věci, takže tím jsme se zdrželi, ale jinak nás hra úplně pohltila. Byl to hodně zajímavě udělaný příběh a fakt to vše bylo logický a navazovalo to na sebe. I ten protokol, jak jsme měli vyplňovat otázky, tomu dodával skvělou atmosféru. Po celou dobu hry jsme byli v kontaktu s průvodcem přes vysílačky, takže při jakémkoliv problému, byla možnost se na něj obrátit i třeba pro nápovědu, když už bychom byli v koncích, čehož jsme využili. :D Průvodce nám taky hlásil čas nějak po čtvrt hodině, abychom věděli, jak na tom jsme. Naším cílem bylo dostat se z bytu do hodiny a půl, což se nám podařilo i když teda do hodiny a půl už nám tolik nezbývalo :D Ale i ten protokol jsme celkem zvládli. :) Takže když budete mít cestu kolem Varnsdorfu a jestli máte rádi únikové hry, tak tuhle určitě doporučuju. :) I brácha řekl, že tahle byla zatím nejlepší, na které byl.

Jelikož to bylo součástí baru, kde dělali hamburgery, šli jsme se tam rovnou najíst. Hamburgery byly výborné. Ale teda ta servírka, to bylo něco, někoikrát se nás přišla znovu zeptat, co jsme to chtěli, nechápali jsme, jak si to tam napsala. Ještě bráchovi strčila kuřecí hamburger a ségře hovězí s tím, že ještě to řekla, že to je hovězí, ale samozřejmě tam bylo to obalené kuřecí maso. No musím říct, že něco takového jsem nezažila. Ještě, že ty burgry byly tak dobrý. 

Po cestě byl krásně sníh a do toho svítilo sluníčko, to byla taková nádhera. Se ségrou jsme chtěly zastavit a udělat si fotku, ale bohužel ségra jedno dobré místo na zastavení projela, protože jsme si ho všimly až pozdě a pak už nikde pořádně možnost zastavit nebyla. Takže bohužel foto mám jen takhle z auta.

Jídlo

Když nemám kozí sýr, tak si dám camembert.

Když jsem si dělala polévku, tak mi zbyly ještě kapustičky a já přemýšlela, co s nimi, nakonec jsem je zapekla, k tomu si dala zapečený hermelín s vlašskými ořechy a zapečené brambory.

Mám ráda zapečené brambory a dělám si je občas s brokolicí a klobásou.

Míchaná vajíčka s klobásou, paprikou a cibulí.

Večeře, co dům dal. - Už delší dobu jsem měla fazole v plechovce, ze kterých jsem si chtěla něco udělat a pořád jsem se k tomu nedostala. Přemýšlela jsem zrovna, co si dám k večeři a nakonec se rozhodla, že vezmu ty fazole. V lednici ještě zbyla žlutá paprika a klobása a rajčata, tak jsem to vše hodila na pánvičku a dala tam koření. Bylo to dobrý, ale od těch rajčat kyselejší. Když jsem večeři dělala znovu, tak jsem dala červenou papriku a klobásu jsem tam dala maďarskou a nedávala jsem rajčata a bylo to výborný. 

Šla jsem na rehabilitaci a věděla jsem, že budu nějakou dobu čekat, protože tam budu brzy, jelikož mě vezl táta, než jel do práce, takže jsem si vzala knihu. Ještě jsem taky nevěděla, jestli nebudu čekat mezi rehabilitacema, protože jsem měla mít klasickou masáž a pak elektroléčbu a tu elektroléčbu jsem měla napsanou až později, takže to by znamenalo cca půl hodiny čekání. Když jsem tam však přišla, paní tam měla volno, protože tam někdo už byl taky dříve. Byla jsem hotová celkem brzy, takže jsem toho využila a před návratem do práce jsem se ještě zastavila na kávě. Stavila jsem se do jedné cukrárny. Dříve tam byli jiní majitelé, ale ti nestíhali, protože měli výrobnu, takže si tam cukrárnu otevřel někdo jiný a já se rozhodla, že tam zkusím zajít. Navíc měli otevřeno už od 8 hodin, což bylo pro mě výhodou. Moje oblíbená kavárna má totiž až od 9 a to bych musela čekat, až jí otevřou.

Dala jsem si americano, makronky a levandulovou limonádu. Makronky ušly, limonáda byla výborná a káva mi taky chutnala. Z kávy jsem měla největší obavu, protože už se mi několikrát v kavárně, kde jsem byla poprvé, stálo, že mi káva nechutnala. Tady jsem byla spokojená a klidně tam zajdu znovu. :)

Měla jsem opět rehabilitaci, tentokrát odpoledne. Uvažovala jsem nad tím, že bych šla z práce dřív a zašla si ještě na oběd. Vzhledem k tomu, že nám v práci všechno blbnulo, jsem se rozhodla, že to tak udělám. Zašla jsem si u nás do jedné novější asijské restaurace. Dvakrát už jsem si jídlo brala do práce, ale poprvé jsem seděla přímo tam. Je to tam takové menší, málo místa na sezení, ale zrovna v době, kdy jsem tam byla, tam skoro nikdo neseděl. Rozhodla jsem se pro Bún bò Nam Bộ a musím říct, že jsem si pochutnala. Výborně dochucené jak maso, tak ta omáčka, co byla k tomu. Určitě si tam někdy zase zajdu. :)

Po rehabilitaci jsem se sešla se ségrou ve městě. Chtěla jsem si vyzvednout ještě knihu z knihovny a ségra měla odpoledne čas, tak i s jejími dětmi jsme šly do kavárny.

Doma mi došly bylinkové čaje a v práci už jsem měla taky málo, takže jsem se rozhodla stavit se do čajovny. Hledala jsem tam bylinkové čaje a narazila jsem na dva (ten jeden mi moc nechutná, druhý je dobrý) a když jsem paní podávala ty čaje, všimla jsem si, že tam u sebe má ještě další čaj. Paní říkala, že jim zrovna přišly nově, a když jsem se jí ptala, co je to za čaje, tak říkala, že bylinkové. Už ta krabička s názvem mě zaujala a pak mě zaujalo i složení bylinek, takže jsem se rozhodla, že si ho koupím. Hlavně pro mě bylo výhodou, že tam není máta, ta bohužel bývá ve většině bylinkových čajů a tím, jak je specifická a silná, připadá mi, že dost přebíjí chutě ostatních bylinek (i když možná to tak mám jen já, nevím). Tenhle čaj je výborný, akorát je ho moc málo. :D Později jsem se tam musela stavit znovu, abych si koupila další. :D 

Tentokrát jsem byla na ORL (kontrola, kterou absolvuji jednou za rok) a místo, abych pospíchala zpátky do práce (asi bych to tu neměla psát takhle veřejně co :D), tak jsem si zašla na kávu (na druhou stranu, jak jsem potom v práci zjistila, bylo to stejně jedno, vzhledem k tomu, že už jsme zase nemohli nic elektronicky odesílat, což bylo to hlavní, co jsem potřebovala). Dala jsem svojí klasiku espresso lungo, k tomu jsem si dala limonádu levandule a aloe vera a míša dort. Vzhledem k tomu, že jsem byla u doktora, kam si většinou beru fyzickou knihu, jsem si četla i u kávy.

Březen 2023

Foceno foťákem

Vykvetly mi muškáty

V Praze a u kamarádky
S kamarádkou jsme se měly sejít jeden víkend, ale pak jí nebylo dobře, tak jsme to přesunuly na jiný, což bylo nakonec dobře, protože ten původní víkend bylo zrovna ošklivo a ten víkend, na který jsme to posunuly, nám krásně vyšlo počasí. Zrovna jela do Prahy ségra s manželem, tak jsem se svezla s nima. Měla jsem ještě čas, takže jsem si šla sednout a dala jsem si čaj z čerstvého rakytníku.

Kamarádce jsem dala k narozeninám voucher do Lumia Gallery v Praze. Ačkoliv menší, tak byla to moc hezká interaktivní expozice.

Tohle bylo skvělý, pohybovalo se to podle toho, jaký jste dělaly pohyby vy.

Měly jsme v plánu dát si oběd a kávu a jelikož bylo hezky, rozhodly jsme se s kamarádkou, že přejdeme pěšky.

Protože miluju zajímavé pohledy a tohle byl jeden z nich.

Pražský Orloj.

Ta brána se mi líbila, zrovna jsem to cvakla, když se tam zastavila paní. No nevadí.

Okno aneb zajímavé detaily.

Nádhera, jak do přírody přišlo jaro.

Po cestě jsme se chtěly zastavit v jedné prodejně, kde měli makronky, ale nakonec jsme narazily na Mad rabbit, které byly i v Karlových Varech a s kamarádkou jsme se rozhodly dát si tam makronku. Akorát mně teda více chutnají z té druhé prodejny.

Vzhledem k tomu, že kamarádka má bezlepkovou dietu, tak hledáme kavárny a restaurace, kde dělají bezlepkové věci. Snažím se něco hledat, ale kamarádka tím, že je ve skupinách, tak má větší přehled. Při hledání jsem narazila Na Bassotto, kde dělají bezlepkové věci a když jsem to posílala kamarádce, říkala, že jí zná, že tam občas zajde. Rozhodli jsme se, že si tam zajdeme spolu a dáme si tam rovnou k obědu pizzu a pak kávu.
Dělali bezlepkovou pizzu a byla možnost i bez laktózy. Stejně tak dělali bezlaktózové a bezlepkové pečivo. Musím říct, že pizza byla výborná. Jedna z nejlepších, co jsem jedla. Pizzu dělali Italové a prostě je to dle mého znát. A kamarádka říkala, že Italové jsou jedni z těch, co umí dobře dělat bezlepkové věci. Že měla už několikrrát bezlepkovou pizzu, ale tady měla nejlepší.

S kamarádkou jsme si potom daly kávu a já jsem si dala koblihu a seděly jsme dost dlouho. Nikam jsme nemusely pospíchat, jelikož jsem spala u kamarádky.

Jelikož druhý den bylo krásně, šly jsme s kamarádkou a s jejím psem na procházku a všude jsou koně. 

Nádhera, miluju, když vše kvete. :)

Kamarádka ještě udělala kávu, než jsem musela jet domů. 

Foceno mobilem

Koupila jsem si nové náušnice. 

Procházka
Jeden den, kdy bylo sluníčko, jsem si o pauzu na oběd udělala svou klasickou procházku, kdy jsem to vzala přes park ke kolejím a pak zpátky do práce, je to takový můj okruh, který krásně stíhám přes obědovou pauzu. :)

Arcade hry Červený Újezd
Už jsem zde jednou byla a tentokrát táta chtěl znovu jet, protože to bráchům sliboval už delší dobu. Za cenu, kterou zaplatíte, můžete v herně trávit celý den s tím, že dostanete razítko a můžete odejít a pak se zase vrátit.

My jsme si zašli na oběd do krčmy, která je součástí Zámku Červený Újezd.

Dala jsem si dančí guláš s bramboráčky. Guláš byl výborný. A bráchové zkoušeli mufloní výpečky, které jsem od nich chutnala a říkala jsem si, že jsem si je měla taky dát.

Procházka
Zase jsem si jednou dala svojí obvyklou procházku.

Začalo jaro. Hurááá. :)

Miluju, jak to vše začne kvést. :) 

Akce pro děti v knihovně
Pro děti probíhala v knihovně akce, kam šla ségra se svýma dětma a já se rozhodla, že půjdu s nimi, probíhaly tam soutěže, bylo možné si opéct buřty a vystupovaly školky a školy a večer byl lampionový průvod. Jelikož neteř na průvod chtěla jít, zašly jsme si ještě do kavárny a počkaly na to, až bude průvod.

Cestou na zastávku jsem cvakla kytku. 

Kytky
"Trošku" mi vytáhl kaktus. :D Musela jsem ho přesadit, chudák se převrátil. Akorát to je něco přesazovat tenhle kaktus. To když jsem na něj blbě jednou sáhla, tak to pěkně bolelo, jak jsem dostala těmi trny do ruky. Uvidím, jak to s ním bude vypadat a jak se mu bude dařit na novém místě.

U mamky v ložnici krásně kvetou orchideje, daří se jim tam. :)

Po delší době jsem jela autobusem (jinak jezdím s tátou, jelikož končí ve stejnou dobu) a na zastávce před pomníkem bylo plno kytek, to byla taková nádhera, že jsem byla ráda, že jsem tím autobusem jela a viděla to vše krásně rozkvetlé. :)

Celý rok mám muškáty v pokoji na okně. Přes zimu kvést přestanou a vždycky na jaře kvést zase začnou. Mám dvoje, tyhle mi jdou krásně, ty druhý mi tolik nejdou, vždy tam je květů méně a začínají kvést až později.

Jídlo a pití

Zase jednou na kávě s knihou. :) Tohle je vždy super relax. Ke kávě jsem si dala tartaletku. 

Pokračovali mi rehabilitace a tak jsem si po rehabilitaci zašla na kávu, kde jsem si dala limonádu, kávu a Pavlovu. Na rehabilitace jsem se vždycky tahala s knihou, občas jsem čekala chvíli mezi masáží a elektroléčbou, tak jsem toho využila ke čtení a pak jsem si četla chvíli v kavárně. Chtěla bych přečíst všechny knihy z 87. revíru, tak jsem zvědavá, kdy se mi to podaří. :)

Bún bò Nam Bô. Zrovna jsem neměla oběd, tak jsem si ho objednala a vyzvedla jsem si ve městě. Za tu půl hodinu, co máme na oběd, bych se nikde nestihla najíst. Občas si zajdu jen pro něco rychlého do jednoho rychlého občerstvení (které tam je už od doby, co jsme chodila na střední a kam jsem občas zaběhla i na té střední :D), ale někdy si někam zavolám a pak si jdu jídlo vyzvednout.

Už taková klasika od doktora na kávu. Tentokrát jsem neměla sebou fyzickou knihu, ale pouze telefon, takže jsem četla e-knihu.

Jelení kýta, byla se šípkovou omáčkou a dost jsem si na jídle pochutnala.

Po dlouhé době jídlo z mexické.

 Občas, když mám chuť na něco jiného, než na klasickou kávu, udělám si kávu s vaječným koňakem a šlehačkou. 

 Přeji krásné jarní dny a hezké Velikonoce. :)