Zbláznění

25. srpen 2016 | 19.24 |
› 

Původně jsem chtěla napsat delší příběh a mám ho rozepsaný, jenže pak se mi to nějak nelíbilo a tak sem dávám jen začátek z toho příběhu.

Sedím na posteli a zase mám chuť do všeho mlátit, se vším třískat. Najednou mi začnou téct slzy.

Jsem normální? Ptám se sama sebe.

NEJSI. TY VŮBEC NEJSI NORMÁLNÍ. Ozve se mi hlas v mé hlavě.

Tak normální nejsem no, tak sem možná nepatřím. Ale co mám dělat? Svěřit se rodině? A co by mi to pomohlo. Akorát by zjistili, že nejsem normální, navíc nemůžu přeci za nimi jen tak přijít po tom všem. Nebo se svěřit přátelům? Ne to není možné. Asi jsem se fakt zbláznila.

Co to se mnou sakra je? Brečet bezdůvodně.

CO TAKHLE SLOVO LÁSKA. Ozval se mi znova hlas v mé hlavě.

Dej mi s tímhle pokoj. To není žádná láska, hlavně ke komu asi tak.

TY SE PTÁŠ KE KOMU? PŘECE K NĚMU. VÍŠ O KOM JE ŘEČ.

Ne to není pravda, mlč.

Jsem opravdu normální? Povídám si s hlasem, co mi zní v mé hlavě. Co to se mnou je. Co se to se mnou stalo.

BYLO TI DOBŘE, NA CHVÍLI. SAMA JSI ŘEKLA, ŽE BY SIS S NÍM UMĚLA PŘEDSTAVIT ŽIVOT. CHTĚLA JSI HO ZÍSKAT. ALE NEZÍSKALA JSI.

Ne dost už. Mé slzy se s každým slovem stupňují. Chci utéct, ale před těmi hlasy se utéci nedá. Stále mi znějí v hlavě. Ať jsem kdekoliv, stále na mě dotírají. Je mi čím dál hůř a čím dál víc si připadám tak bezcenná, tak zbytečná a k ničemu. Připadá mi, že každému jen překážím, čím dál víc. Skoro všichni na mě kašlou nebo na mě nemají čas. Připadám si tak sama.

A CO RODINA? NA TÉ TI NEZÁLEŽÍ? VYCHOVÁVALI TĚ, STARALI SE O TEBE A JAK SES JIM ODVDĚČILA? POKAZLA SI VŠE, CO SI MOHLA.

To není pravda, není!!

NE? A CO JSI ZA SVŮJ ŽIVOT DOKÁZALA?! VŠECHNY JSI AKORÁT ZKLAMALA. UVĚDOMUJEŠ SI JAK JSI JIM TÍM VŠÍM UBLÍŽILA. NEJSI NIC!

Potřebuji pryč, utéct od těchto myšlenek. Napadne mě napsat jednomu klukovi, o kterém jsem věděla, že mě chce. Jenže já o něj neprojevila žádný zájem. Není to kluk, se kterým bych chtěla trávit svůj volný čas, se kterým bych chtěla trávit svůj život. Ale jiné východisko jsem neviděla, už jsem byla tak zoufalá.

CHCEŠ HO VYUŽÍT? A CO AŽ MU PAK UBLÍŽÍŠ, KDYŽ SI UVĚDOMÍŠ, ŽE S NÍM BÝT NEDOKÁŽEŠ?

Má ruka s telefonem pomalu klesla. Ach přeci ho nemůžu využít. Co kdybych mu opravdu ublížila. Ne to nesmím připustit, to nemohu. Další člověk, kterému mě napadlo napsat byla kámoška.

COPAK TY SIS NA NÍ UDĚLALA ČAS, KDYŽ JSI MOHLA? NE DOST ČASTO JSI NA NI KAŠLALA. A TEĎ, KDYŽ NĚKOHO POTŘEBUJEŠ, NAJEDNOU JE TI DOBRÁ.

Vždyť, vždyť jsem s ní byla skoro pořád. Byla jsem s ní často.

PÁRKRÁT SES NA NÍ VYKAŠLALA KVŮLI NĚMU. ALE BYLO TI TO K NIČEMU. TEĎ UŽ TO VÍŠ VIĎ. TEĎ UŽ SI TO UVĚDOMUJEŠ ŽE. NEMĚLA JSI MU DÁVAT PŘEDNOST PŘED NÍ. NEMĚLA JSI MU DŮVĚŘOVAT

Já mu přednost nedávala. Trávila jsem hodně času s oběma.

VĚTŠINU ČASU JSI MLUVILA O NĚM. NENÍ-LIŽ TO PRAVDA. JEN SI VZPOMEŇ. JAK ČASTO JSI O NĚM MLUVILA. TÉMATEM VAŠEHO ROZHOVORU BYL ON A ONA UŽ TO NESNESLA. DOKONCE TI JEDNOU ŘEKLA, ŽE STÁLE MLUVÍŠ O NĚM A TO TI VADILO.

Nic jsem jí na to neřekla a snažila jsem se o něm přestat mluvit. To nemá cenu. Já to vzdávám.

ANO VZDEJ TO. NA NIC JINÉHO SE STEJNAK NEZMŮŽEŠ. JSI ZBABĚLEC.

To už na mne bylo moc. Vstala jsem a začala jsem házet se vším, co mi přišlo pod ruku. Vše jsem rozbíjela, do všeho mlátila. Ano asi jsem se vážně zbláznila.

Zpět na hlavní stranu blogu

 

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře